Hejtman
Hejtman je titul převzatý z německého Hauptmann („hlavní muž“). V českých zemích označoval zástupce panovníka v zemi, správce kraje, hradu či panství a za husitských válek voleného velitele vojska. Od roku 2000 je hejtman v Česku volenou hlavou samosprávného kraje, kterou volí krajské zastupitelstvo.
| Původ slova | z německého Hauptmann – „hlavní muž“ |
|---|---|
| Zemský hejtman | zástupce panovníka v zemi; na Moravě stálý úřad, v Čechách jen příležitostně do počátku 16. století |
| Krajští hejtmani v Čechách | poprvé zvoleni roku 1434 krajskými sněmy, dva na kraj – z panského a z rytířského stavu |
| Husitské války | volení velitelé; táborská obec si na počátku zvolila čtyři hejtmany, mezi nimi Jana Žižku |
| Dnes v Česku | volená hlava kraje od roku 2000, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích |
| Vztah k mincovnictví | krajští hejtmani po roce 1528 dohlíželi i na kvalitu mince |
Historie
Slovo hejtman pochází z německého Hauptmann, doslova „hlavní muž“. V českém prostředí se úřad hejtmana udomácnil ve 13. století; jedním z prvních byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, kterého Přemysl Otakar II. jmenoval hejtmanem ve Štýrsku. Ve 14. století přibyla ke správě i finanční agenda. Hejtmani pocházeli převážně z místní šlechty, a proto zastupovali krále i stavy a obvykle přísahali oběma.
Zemský hejtman zastupoval panovníka v zemi. V Čechách byl jmenován jen příležitostně a úřad zde zanikl na počátku 16. století. Na Moravě se kvůli trvalé nepřítomnosti krále stal stálým; po Obnoveném zřízení zemském byl moravský zemský hejtman opět královským úředníkem, předsedal královskému tribunálu a stál v čele zemské stavovské obce. Ve Slezsku vznikl úřad vrchního hejtmana pro všechna knížectví. Na Moravě a ve Slezsku v letech 1861–1918 zemský hejtman předsedal zemskému sněmu a vybíral ho císař z řad poslanců.
Krajské hejtmany zvolily v Čechách poprvé krajské sněmy roku 1434, dva na každý kraj – jednoho z panského a jednoho z rytířského stavu. Po roce 1528 je jmenoval král z místní šlechty. Starali se o veřejný pořádek, dohlíželi na hrdelní soudnictví a kvalitu mince, vybírali daně a veleli krajské hotovosti. Na Moravě se krajští hejtmani volili jen v době nebezpečí a od roku 1637 byl na kraj jmenován jeden. Po reformě z roku 1751 měl i každý český kraj jednoho jmenovaného hejtmana a josefínské reformy z hejtmanů udělaly státem placené úředníky. Úřad zanikl se zrušením krajů v polovině 19. století. Hejtmanem se nazýval také správce Pražského hradu (15.–18. století), zástupce majitele panství, kterému se od 18. století říkalo ředitel panství, a okresní hejtman, předseda okresního úřadu, v českých zemích do roku 1945.
Za husitských válek se titul spojil s vojenským velením. Táborská obec si hned na počátku své existence zvolila do čela čtyři hejtmany – Mikuláše z Husi, Zbyňka z Buchova, Chvala Řepického z Machovic a Jana Žižku, který se ujal velení vojska. V polsko-litevském státě označoval titul hetman vrchní vojenské velitele a kozácký hetman dal jméno ukrajinskému Hetmanátu z poloviny 17. století.
Hejtman dnes a vztah k mincovnictví
Úřad hejtmana kraje existuje v Česku od roku 2000, kdy vznikly samosprávné kraje. Hejtmana volí zastupitelstvo kraje ze svých členů a hejtman je mu ze své činnosti odpovědný; zastupuje kraj navenek. Postavení upravuje zákon č. 129/2000 Sb., o krajích. V čele hlavního města Prahy, které je zároveň krajem, stojí primátor. V Rakousku se zemským hejtmanem nazývá předseda vlády spolkové země, s výjimkou Vídně.
S mincovnictvím se hejtmanský úřad potkával přímo: krajští hejtmani v Čechách dohlíželi po roce 1528 i na kvalitu mince v oběhu. Za husitských válek spojil obě role Mikuláš ze Suchdola, hejtman vojsk táboritů a zároveň mincmistr – kolem roku 1427 spolu s Ambrožem z Prahy v Kutné Hoře, kde se podílel na ražbě drobných jednostranných peněz se čtyřrázem, a v letech 1431–1435 v Táboře.
