Biskupské ražby
Biskupské ražby jsou mince a medaile, které vydávali biskupové a arcibiskupové na základě odvozeného mincovního práva, typicky ve Svaté říši římské. V českých zemích razili nejvíce olomoučtí biskupové, jejichž mincovna v Kroměříži pracovala s přestávkami od roku 1613 do roku 1759.
| Vydavatelé | biskupové a arcibiskupové s odvozeným mincovním právem |
|---|---|
| Pražští biskupové | mincovní právo nevyužili, kromě sporných denárů biskupa Vojtěcha (982–997); razili jen medaile |
| Olomoučtí biskupové | mincovní právo potvrdil Rudolf II. 5. ledna 1608, ražba od 1613 |
| Mincovny olomouckých biskupů | Kroměříž, přechodně Brno, Olomouc a Vyškov |
| Konec kroměřížské mincovny | zrušena 1759 rozhodnutím Marie Terezie, poté ražba jen ve Vídni |
| Vratislavští biskupové | mincovna Nisa, ražba od 1513, poslední dukát 1738 |
| Salcburští arcibiskupové | mincovní právo od roku 996, ražba do sekularizace 1803 |
Historie
Biskupské ražby vyrůstají ze středověkého řádu, v němž právo razit mince patřilo k hlavním výsadám panovníka. Ve Svaté říši římské se část biskupů stala říšskými knížaty: spravovali vlastní území, vybírali dávky, soudili a někteří od panovníka získali i mincovní právo. Jedním z nejvýznamnějších církevních vydavatelů byli salcburští arcibiskupové, jimž mincovní právo udělil roku 996 Ota III. a kteří razili až do sekularizace arcibiskupství roku 1803.
V Čechách biskupové mincovní právo kromě dosud sporných denárů druhého pražského biskupa Vojtěcha Slavníkovce nevyužili a později jim ani nebylo uděleno. Razili jen medaile, především intronizační. Na Moravě připisují někteří badatelé denáry z mincovny Podivín olomouckým biskupům Janu I. a Jindřichu Zdíkovi; olomouckým biskupům udělil mincovní právo pro Podivín roku 1144 německý král Konrád III. Známý je také denár fenikového typu biskupa Bruna ze Schauenburku.
Nejrozsáhlejší biskupské mincovnictví v českých zemích se váže k olomouckému biskupství. Kardinál František z Ditrichštejna dosáhl u Rudolfa II. uznání mincovního práva olomouckých biskupů; privilegium bylo potvrzeno 5. ledna 1608 a ražba v Kroměříži začala roku 1613. Za stavovského povstání ražba ustala, od roku 1621 razil Ditrichštejn v Brně a Olomouci a v Kroměříži se znovu razilo až od roku 1650.
Ve Slezsku razili vratislavští biskupové v mincovně Nisa od roku 1513, hlavně zlaté mince. Ražba se tu s přestávkami udržela do roku 1738, kdy dukát biskupa Filipa Zinzendorfa ukončil mincovní činnost v Nise definitivně.
Kroměřížská biskupská mincovna
Největší rozkvět zažila kroměřížská mincovna za biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, který ji po roce 1665 nově vybudoval a od roku 1668 vzal její správu plně do svých rukou, a za jeho nástupců Karla III. Lotrinského a Wolfganga Hanibala Schrattenbacha. Razily se tu obvyklé dukátové a tolarové nominály s jejich díly a barokní medaile.
Císařský dvůr nesl bohaté mincovnictví olomouckých biskupů nelibě, protože jim zvlášť ražba drobných nominálů přinášela značný zisk. Biskup Ferdinand Julius Troyer se soustředil na intronizační medaile a z mincí razil dukáty a tolary. Jeho nástupci Leopoldu Bedřichovi z Egkhu Marie Terezie ražbu nepovolila a mincovnu roku 1759 zrušila; zařízení bylo převezeno do Vídně. Mince a medaile dalších olomouckých biskupů a od roku 1777 arcibiskupů se razily už jen ve vídeňské mincovně.
