Biskupské ražby

Biskupské ražbyBiskupské ražby jsou mince a medaile, které vydávali biskupové a arcibiskupové na základě odvozeného mincovního práva, typicky ve Svaté říši římské. V českých zemích razili nejvíce olomoučtí biskupové, jejichž mincovna v Kroměříži pracovala s přestávkami od roku 1613 do roku 1759.

Vydavatelé biskupové a arcibiskupové s odvozeným mincovním právem
Pražští biskupové mincovní právo nevyužili, kromě sporných denárů biskupa Vojtěcha (982–997); razili jen medaile
Olomoučtí biskupové mincovní právo potvrdil Rudolf II. 5. ledna 1608, ražba od 1613
Mincovny olomouckých biskupů Kroměříž, přechodně Brno, Olomouc a Vyškov
Konec kroměřížské mincovny zrušena 1759 rozhodnutím Marie Terezie, poté ražba jen ve Vídni
Vratislavští biskupové mincovna Nisa, ražba od 1513, poslední dukát 1738
Salcburští arcibiskupové mincovní právo od roku 996, ražba do sekularizace 1803

Historie

Biskupské ražby vyrůstají ze středověkého řádu, v němž právo razit mince patřilo k hlavním výsadám panovníka. Ve Svaté říši římské se část biskupů stala říšskými knížaty: spravovali vlastní území, vybírali dávky, soudili a někteří od panovníka získali i mincovní právo. Jedním z nejvýznamnějších církevních vydavatelů byli salcburští arcibiskupové, jimž mincovní právo udělil roku 996 Ota III. a kteří razili až do sekularizace arcibiskupství roku 1803.

V Čechách biskupové mincovní právo kromě dosud sporných denárů druhého pražského biskupa Vojtěcha Slavníkovce nevyužili a později jim ani nebylo uděleno. Razili jen medaile, především intronizační. Na Moravě připisují někteří badatelé denáry z mincovny Podivín olomouckým biskupům Janu I. a Jindřichu Zdíkovi; olomouckým biskupům udělil mincovní právo pro Podivín roku 1144 německý král Konrád III. Známý je také denár fenikového typu biskupa Bruna ze Schauenburku.

Nejrozsáhlejší biskupské mincovnictví v českých zemích se váže k olomouckému biskupství. Kardinál František z Ditrichštejna dosáhl u Rudolfa II. uznání mincovního práva olomouckých biskupů; privilegium bylo potvrzeno 5. ledna 1608 a ražba v Kroměříži začala roku 1613. Za stavovského povstání ražba ustala, od roku 1621 razil Ditrichštejn v Brně a Olomouci a v Kroměříži se znovu razilo až od roku 1650.

Ve Slezsku razili vratislavští biskupové v mincovně Nisa od roku 1513, hlavně zlaté mince. Ražba se tu s přestávkami udržela do roku 1738, kdy dukát biskupa Filipa Zinzendorfa ukončil mincovní činnost v Nise definitivně.

Kroměřížská biskupská mincovna

Největší rozkvět zažila kroměřížská mincovna za biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, který ji po roce 1665 nově vybudoval a od roku 1668 vzal její správu plně do svých rukou, a za jeho nástupců Karla III. Lotrinského a Wolfganga Hanibala Schrattenbacha. Razily se tu obvyklé dukátové a tolarové nominály s jejich díly a barokní medaile.

Císařský dvůr nesl bohaté mincovnictví olomouckých biskupů nelibě, protože jim zvlášť ražba drobných nominálů přinášela značný zisk. Biskup Ferdinand Julius Troyer se soustředil na intronizační medaile a z mincí razil dukáty a tolary. Jeho nástupci Leopoldu Bedřichovi z Egkhu Marie Terezie ražbu nepovolila a mincovnu roku 1759 zrušila; zařízení bylo převezeno do Vídně. Mince a medaile dalších olomouckých biskupů a od roku 1777 arcibiskupů se razily už jen ve vídeňské mincovně.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet