Šmitna

Zazděné gotické vchody bývalých šmiten v přízemí nádvorního průčelí Vlašského dvora v Kutné Hoře

Šmitna byla dílna mincíře ve středověké mincovně, nazývaná také mincířská kovárna. Mincíři v ní roztepávali odlité stříbrné cány kladivy na pásy, stříhali z nich čtverečky, zaokrouhlovali je na střížky a kvečovali. Kutnohorský Vlašský dvůr měl za vlády Jagellonců sedmnáct šmiten.

Účel dílna mincíře – zpracování cánů na mincovní střížky
Latinský název fabrica monetaria
Počet v Kutné Hoře 17 za Vladislava II. Jagellonského a Ludvíka Jagellonského, ještě roku 1544
Obsazení podle majestátu Václava IV. z 21. 8. 1408 nejméně tři knapové v každé šmitně
Umístění přízemí jižního a západního křídla Vlašského dvora
Konec provozu ve třetím desetiletí 18. století, kdy byly opuštěny všechny šmitny
Jiný název šmitovna

Historie

Každý mincíř přebíral cány z rukou úředníka mincovny a odnášel je do své šmitny. Úředník rozvažoval stříbro tak, aby každá šmitna kromě poslední dostala stejný díl a poslední zbytek: roku 1477 připadlo z 421 hřiven šestnácti šmitnám po 25 hřivnách a poslední 21 hřiven. Václav IV. v majestátu z 21. srpna 1408 nařídil, aby každá šmitna měla nejméně tři zkušené knapy a aby mincíři dělali plátky stejné velikosti a váhy podle vzorových plátků vydaných do šmiten.

Za Vladislava II. Jagellonského a Ludvíka Jagellonského pracovalo zpravidla každý týden všech sedmnáct šmiten a stejně tomu bylo ještě roku 1544. Roku 1554 se bílé peníze razily už jen v osmi šmitnách. Opuštěné šmitny sloužily jako sklady: požár roku 1593 vypukl ve staré šmitně, kde se dávno nerazilo a leželo v ní dříví k přepalování stříbra a k bělení plátků. Ve třetím desetiletí 18. století byly opuštěny všechny a změnily se ve skladiště.

Každá šmitna byla samostatná komora s vlastní klenbou, vysokým zděným štítem a sedlovou střechou krytou šindelem, takže řada šmiten vypadala jako úzké přízemní domky. Nad vchody nesly kamenné znaky měst; dochovaly se mimo jiné znaky Litoměřic, Písku, Kladska, Jihlavy, Opavy a Mostu. Při novogotické přestavbě Vlašského dvora v letech 1893–1897 šmitny zanikly a do nového zdiva se vsadily jen gotické vchody a kamenné obruby oken se znaky.

Práce ve šmitně

Mincíři kladli cány na nakovadlo a roztepávali je těžkými kladivy na pásy předepsané tloušťky; kladiva i nakovadla se musela často znovu ocelovat. Z pásů stříhali velkými nůžkami čtverečky, ty zastřihli do kulata a ohnuté okraje srovnali kladivem. Nůžky měly rukojeti zahnuté do háku, takže jednu šlo opřít o stůl nebo do něj zapustit. Odstřižky, cisury, se vážily a vracely do dalšího verku.

Práce se dělila: jedni tepali cány, druzí stříhali plátky, protože k tomu byli potřeba zruční mincíři. Mincíř musel z hřivny kovu nadělat předepsaný počet kusů, a podle instrukce z roku 1590 se u tolarů na 100 hřiven připouštěla odchylka jen jednoho až dvou kusů. Nakonec se střížky kvečovaly: mincíř je složil do sloupku sevřeného kleštěmi a bušil do nich těžkým kladivem, kvečhamrem, aby byly rovné. Hotový střížek šel do vajskomory k bělení a pak k pregéřům na ražbu.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet