Cán
Cán byl prut odlitý z mincovního kovu, z něhož se ve středověké a raně novověké mincovně vyráběly střížky. V Kutné Hoře se roztavená slitina po schválení gvardejnem lila do cánů a mincíři je pak ve šmitnách roztepali těžkými kladivy na pruhy, ze kterých stříhali čtverečky budoucích mincí.
| Význam | prut odlitý z mincovní slitiny, polotovar pro výrobu střížků |
|---|---|
| Jiné názvy | cánky, cejnky; německy Zain, latinsky virgula |
| Kde se lil | gysárna (gosa, kysa) ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře |
| Formy | barchany z tkaniny barchet, doložené roku 1474; od roku 1543 železné ingusy na tolarové cány |
| Další zpracování | mincíři ve šmitnách: tepání na pruhy, stříhání a zakulacení střížků |
| V moderní mincovně | válcovaný plech stanovené síly, z něhož se vysekávají střížky |
Historie
Pro další zpracování mincovního kovu se odedávna považoval za nejvhodnější tvar tyčinky. Když byl verk, tedy mincovní slitina stříbra s mědí, v gysárně rozpuštěný a promíchaný, odebral z něj úředník mince vzorek pro gvardejna. Teprve když gvardejn uznal slitinu za správnou, začalo lití do forem.
Cány se v Kutné Hoře lily do barchanů, forem šitých z tkaniny zvané barchan. Barchany na lití cánů platí účet už roku 1474 a v účtech se objevují ještě roku 1682. Ústí barchanu drželo rozepjaté železné oblouky; inventář z roku 1588 uvádí sedm takových oblouků, do nichž se lily cány pro drobné druhy mince. Barchan při lití drželi dva tovaryši zvaní barchaníci. Pro tolary, které potřebovaly silné a široké cány, se roku 1543 zavedl ingus – železná forma natíraná voskem nebo lojem; cány z něj se hasily ve vodě.
Vychladlé cány se znovu vážily, aby se zjistilo, kolik kovu sešlo v ohni, a v kožených pytlích se odnášely do mince. Zvážené a ocejchované se pak předávaly mincířům ke zpracování, nebo se ukládaly do uzamčené pokladny jako zásoba k další ražbě či k prodeji, nejčastěji zlatníkům.
Od cánu ke střížku
Úředník mince rozvážil cány mezi šmitny tak, aby první až předposlední dostaly stejné množství stříbra a poslední zbytek. Mincíři je položili na nakovadlo a těžkými kladivy, kterým se říkalo cainhamry, je roztepali na pruhy určité tloušťky. Z pruhů pak velkými nůžemi stříhali čtverečky podle druhu mince, ty zastřihli do kulata a zohýbané okraje srovnali kladivem. Vzniklé kotoučky se nazývaly pláty neboli střížky, odstřižky cissury.
Cán sloužil i ke zkoušce jakosti. U drobné mince se vedle kousků vystřižených z mincí roztavilo větší množství kusů a ulil se z nich cánek, který se zkoušel zvlášť. V moderním mincovnictví se cánem nazývá válcovaný plech stanovené síly, z něhož se vysekávají mincovní kotoučky.
