Gvardejn
Gvardejn, v kutnohorských pramenech také kvardejn, byl královský probéř mincovny – úředník, který za panovníka hlídal jakost kovu od přepalování stříbra až po hotovou minci. Bez jeho zkoušky hmotnosti a zrna nesměla mince opustit mincovnu a za minci ručil spolu s úředníkem mince.
| Jiné podoby v kutnohorských pramenech | kvardejn, vardejn, gvardein |
|---|---|
| Úřad | královský probéř v mincovně |
| Instrukce pro Kutnou Horu | Rudolf II., 1. března 1590, hlavní části obnoveny roku 1593 |
| Pracoviště | gvardejnská průbovna ve Vlašském dvoře |
| Odměna za zkoušku verku | 1 lot sazeného stříbra |
| Protějšek za zemské stavy | zemský probéř |
Historie
Podoba gvardejn odpovídá německému úřednímu titulu Guardein, jinak Wardein; v kutnohorských zápisech se objevuje i jako kvardejn nebo gvardein, česká odborná literatura tentýž úřad obecně nazývá vardajn. Tvar gvardejn používá pro Kutnou Horu historik tamní mincovny Emanuel Leminger, který úřad ztotožňuje s královským probéřem: byl to znalec slitin, který měl mincovní kov sledovat ve všech fázích výroby, protože i správně sazené stříbro mohlo změnit jakost při rozpouštění verku nebo při lití cánů.
Zkoušení mince mělo v Čechách dvě strany. Mincovní řád Karla IV. z 2. listopadu 1378 ustanovil dva zkoušeče stříbra a mincí: prvního jmenoval král, druhého páni Českého království. Instituci zemského probéře tedy zná už tento řád; o zemském probéři se v Kutné Hoře říkalo, že „probuje proti kvardejnovi“. Roku 1504 se zemský probéř Arnošt z Drasova zdráhal zkoušet průbu, kterou by uťal a slil královský probéř Václav, protože ten se podle něj mýlil o několik lotů; nejvyšší mincmistr tedy nařídil, aby každý z nich ulil cán z téže mědi a polovinu dal ke zkoušce druhému.
Podrobné povinnosti kutnohorského gvardejna stanovila instrukce Rudolfa II. z 1. března 1590. Když gvardejn podlehl nákaze a začátkem roku 1681 bylo jeho místo neobsazené, posílal úředník mince zapečetěné průby z páleného stříbra, z tyglu i probgroše písaři pražské mince Ignáci Antonínu Putzovi, který se gvardejnskému umění vyučil v Kremnici.
Povinnosti podle instrukce z roku 1590
Gvardejn musel být u toho, když se prenéřům odvažovalo, rozsekávalo a přepalovalo hertovní stříbro. Z přepáleného stříbra hned vysekl dvě průby, ze svrchní a ze spodní strany bochníku. S úředníkem mince počítal sazení verku a po jeho rozpuštění nařídil gyserům kov promíchat, vzít průbu a zrnit ji.
Z každého verku dostal na zkoušku střížky zvané probgroše, u tolarového verku čtvrtinu tolaru. Zrno stačilo vyzkoušet na jednom kusu, hmotnost se ale zkoušela u celé ražby: drobná mince úhrnem po hřivnách, hrubá kus po kusu. Příliš těžké kusy se strouhaly, příliš lehké se proťaly a vyřadily. Zkoumal také pagament, tedy mince z oběhu a lámané stříbro dodané do mince; z cizího stříbra směl na průbu vyseknout nejvýše jeden kvintlík.
Prohlížel nově řezaná razidla a s úředníkem mince je zamykal, každý vlastním klíčem; poškozené razidlo se hned rozžhavilo a stlouklo. Nejméně jednou za čtvrt roku přezkoušel mincovní váhy. Vedl vlastní protipočet a koncem roku ho s lístky zkoušek posílal české komoře.
