Cissury
Cissury, také cissalie nebo ostřižky, jsou drobné kousky plechu, které odpadly, když mincíř ostříhával čtverhranné farfule do kulatých střížků. V mincovnách grošového i tolarového období se pečlivě sbíraly, úředně vážily a přidávaly k mincovnímu kovu příští ražby, takže stříbro nepřišlo nazmar.
| Význam | odstřižky mincovního plechu po stříhání střížků |
|---|---|
| Jiné názvy | cissalie, ostřižky |
| Období | grošové a tolarové období |
| Další osud | převážení a přidání k následujícímu verku téže jakosti |
| Limit podle majestátu Václava IV. z 21. srpna 1408 | nejvýš jedna hřivna ostřižků z patnácti hřiven kovu |
| Archeologické nálezy | dílny 15. století v Koněprusích, v Táboře a na hradě Mokřice u Lužan |
Historie
V kutnohorské mincovně dostávali mincíři do šmiten odvážené pruty mincovního kovu a zpět odevzdávali hotové pláty a cissury. Za kov ručili a váha obojího musela souhlasit s tím, co převzali. Za drobné ztráty, které se při práci nedaly odvážit, jim proto náležel zvláštní požitek zvaný pomoc nebo vývažek.
Odstřižků nesmělo být příliš mnoho. Václav IV. v majestátu z 21. srpna 1408 nařídil, že každý mincíř smí z patnácti hřiven udělat jen jednu hřivnu ostřižků. Komu jich zůstalo víc, tomu měli podle majestátu „na jeho luonu dvakrát tolikéž sraziti od hřivny“ – slovem luon se rozuměla mzda. Pro pokladnu přitom cissura nebyla hmotnou ztrátou jako stříbro, které „sešlo v ohni“. Přetavila se do dalšího verku, zmařena byla jen práce. Limit hlídal hlavně to, aby z rukou mincířů nevycházely příliš lehké pláty, které by neodpovídaly mincovnímu řádu.
Registra verková zapisovala u každého mincíře, kolik plátů zdělal a kolik cissury odevzdal. Podle množství ostřižků se dala posoudit i jeho zručnost: lépe stříhal ten, po kom zbylo méně odpadu. Ani zkušení mincíři nestříhali vždy stejně. Mincíř Hruška odevzdal roku 1544 jednou z osmi hřiven kovu jeden ferton a dva a půl lotu cissur, jindy z deseti hřiven a jednoho fertonu tři fertony a dva a půl lotu.
Cissury jako archeologický doklad
Cissury spolu s neraženými střížky prozrazují archeologům mincovní dílnu. V jeskyni na Zlatém koni u Koněprus odkryli roku 1950 padělatelskou dílnu z 15. století s měděným plechem, cissurami, neraženými střížky, hotovými mincemi a dokonce i razidlem zasazeným do dřevěného špalku. V Táboře se na starém dobytčím trhu našlo mincovní dílo s měděnými cány, cissurami a hotovými drobnými mincemi, jejichž ražba se datuje do let 1421–1422.
Na hradě Mokřice u Lužan na Jičínsku vydaly sondy a detektorový průzkum pozůstatky falešné mincovny z 20. let 15. století: vedle 122 padělků husitských měděných flútků i neražené střížky a 18 kusů měděných cissur odstřižených nůžkami.
