Padělatelská dílna
Padělatelská dílna je nelegální výrobna, v níž se razily padělky mincí. V českých zemích jsou archeologicky nejčastěji doloženy penězokazecké dílny z 15. století, ukryté v krasových a pískovcových jeskyních. Napodobovaly hlavně kutnohorské kruhové peníze se lvem, které razily z měděného plechu a postříbřovaly amalgámem.
| Význam | nelegální dílna, v níž se razily padělky mincí |
|---|---|
| Nejčastěji doložené období v českých zemích | 15. století |
| Typická místa | krasové a pískovcové jeskyně |
| Nejčastěji padělaná mince | jednostranný kruhový peníz se lvem, oficiálně ražený v Kutné Hoře |
| Technika | ražba z měděného plechu a postříbření amalgámem |
| Významný nález | Koněpruské jeskyně u Berouna, odkryté 1950 – razidlo zapuštěné v dřevěném štoku |
Historie
Padělatelské dílny provázejí mincovnictví od středověku. V českých zemích vznikaly hlavně v nejisté době husitské v 15. století. Falšovaly drobné stříbrné mince, především jednostranné kruhové peníze se lvem, které se oficiálně razily v Kutné Hoře. Mince s jedinou jednoduchou stranou se napodobovaly snadno, a proto ani vybavení dílen nebylo náročné.
Roku 1950 odkryli archeologové dílnu v Koněpruských jeskyních u Berouna; pracovala ve druhé polovině 15. století. Našli v ní měděný plech, odstřižky plechu, neražené mincovní kotoučky i hotové mince, a dokonce razidlo a dřevěný štok, do něhož bylo zapuštěné. Nález je cenný i tím, že vypovídá o středověké mincovní technice.
Polotovary penězokazů byly nalezeny také roku 1936 v jeskyni Babí pec na Kozákově u Turnova a roku 1886 v jeskyni Čertova díra ve vrchu Kotouč u Štramberka. Stopy středověké padělatelské činnosti se prokázaly i roku 1858 ve sklepích hradu Kámen u Pacova a roku 1886 u pražského ostrova Žofín.
Zvláštním případem je nález z Kutné Hory-Mišpulek: pražské groše Jana Lucemburského (1310–1346) z kovu s malým obsahem stříbra, ražené však běžnými razidly oficiální mincovny ve Vlašském dvoře.
V tolarové době měly mince složitější obraz a padělat je bylo obtížnější. K padělatelské činnosti přesto docházelo – v září 1626 zřídila za třicetileté války dánská vojska po obsazení Těšína mincovnu v Hradci u Opavy. Razila krejcarové nominály z postříbřené mědi, na niž se spotřebovalo 45 měděných pivovarských kotlů, a to razidly s obrazem panovníka. Císař 9. prosince 1626 rozšiřování těchto mincí zakázal a nařídil zatknout správce mincovny i mincmistra. Po zavedení papírových peněz se většina padělání přesunula na bankocedule a později na bankovky.
Technika padělání a rozsah výroby
Středověcí padělatelé razili mince z měděného plechu a hotové kusy postříbřovali amalgámem, směsí stříbra a rtuti: po zahřátí rtuť vytěkala a na povrchu zůstala tenká vrstva stříbra. U jednostranné mince stačilo jediné razidlo, jaké se zachovalo v Koněpruských jeskyních.
Podle množství dochovaného odpadu nebyla výroba těchto pokoutních dílen velká a jejich provozovatelům šlo o vlastní obohacení. Na rozdíl od moderních padělatelských afér neměly větší hospodářský význam.
