Farfule
Farfule se v kutnohorské mincovně říkalo čtverhrannému kousku plechu, který mincíř vystřihl nůžkami z roztepaného pásu stříbrného mincovního kovu. Ostříháním dokola z něj pak vznikl kulatý střížek, nazývaný plát nebo šrotlík, připravený k ražbě. Název se odvozuje z italského slova farfalla.
| Význam | čtverhranný kousek mincovního plechu, polotovar střížku |
|---|---|
| Kdo ho zhotovoval | mincíř ve šmitně |
| Výchozí materiál | pás roztepaný z odlitého prutu mincovního kovu (cánu) |
| Výsledek další práce | kulatý střížek – plát, šrotlík |
| Odpad | cissury, odstřižky po zaokrouhlení |
| Dobový doklad | Jan Kořínek, Staré paměti kutnohorské (1675) |
Historie
V kutnohorské mincovně na Vlašském dvoře procházel mincovní kov řadou samostatných dílen. Ve slévárně, gysárně, se přepálené stříbro slilo se zrněnou mědí a odlilo do prutů zvaných cány. Ty převzali mincíři ve šmitnách, kterých bylo při plném provozu sedmnáct. Těžkými kladivy na kovadlinách je roztepali na pásy předepsané tloušťky, z pásů velkými nůžkami nastříhali čtverečky – farfule – a ty zaokrouhlili na střížky.
Doklad slova ze 17. století pochází od Jana Kořínka, autora Starých pamětí kutnohorských, vydaných roku 1675. Ve veršovaném výčtu mincovních řemesel píše, že „farfule řeží mincíři, pláty bijí“. V připojeném vysvětlení dodává, že mincíři z cánů stříhali farfule, totiž čtverhranné kusy, a z nich dělali pláty. Ty pak další dělníci žíhali, zaokrouhlovali, přebírali a rovnali.
Stříhání střížků velkými nůžkami bylo v Kutné Hoře běžné ještě po celé 16. století, alespoň u velké mince. Jak přesně vznikaly střížky pražských grošů ve 14. století, nemají odborníci dodnes za vyřešené. Podle jednoho výkladu se nejpozději od vlády Václava IV. vyrážely průbojníkem, autoři experimentální rekonstrukce z roku 2008 naopak průbojník u grošů odmítají.
Od farfule ke střížku
Farfule ještě nebyla hotový střížek. Mincíř ji ostříhal do kulata a vzniklé odstřižky, cissury, se vážily a vracely do příštího verku. Hejíči oddělili dobré pláty od špatných, kulaté pláty se vyrovnávaly kladivem a upravovala se jejich hrana. Vyrovnané střížky šly do vajskomory, kde se vyvařily do bílé barvy, a teprve potom k pregéřům, kteří je razili.
Na počtu i váze plátů záleželo: mincovní řád určoval, kolik kusů se má zdělat z jedné hřivny, a písaři mince zapisovali, kolik plátů a kolik odstřižků který mincíř odevzdal.
