Barchan

Barchan je odlévací forma z navlhčené tkaniny, do níž se v kutnohorské mincovně lila slitina stříbra a mědi na tyče zvané cány, z nichž mincíři vyráběli střížky pro ražbu mincí. Účty mincovny barchany dokládají v letech 1474–1682; pro tolary je od roku 1543 doplnily železné ingusy.

Druh odlévací forma z textilie
Materiál navlhčená, několikrát prošitá tkanina barchet
Odlitek cány – tyče z mincovní slitiny stříbra a mědi (sazený verk)
Doložení kutnohorská mincovna, účty z let 1474–1682
Obsluha barchaníci – dva tovaryši u každé formy
Souběžná forma ingus – železná forma na cány pro tolary, v Kutné Hoře od roku 1543

Historie

Než se ze stříbra mohla stát mince, prošel kov slévárnou mincovny, zvanou gysárna. Slévači tam slévali přepálené stříbro s granulovanou mědí na mincovní hmotu, takzvaný sazený verk, a odlévali ji do tvaru tyčí. Tyč neboli cán se považovala za nejvhodnější tvar pro další zpracování a k jejímu lití sloužil právě barchan. Jméno forma nese podle tkaniny, z níž se šila.

Kutnohorské mincovní účty zmiňují barchany už roku 1474 a v 16. a 17. století v nich opakovaně stojí platby za nákup barchetu a za šití barchanů. Při každé formě pracovali dva tovaryši, barchaníci, každý u jednoho konce; účty je vedou i jmény a s pravidelnou mzdou.

Roku 1543 přibyl v Kutné Hoře ingus, železná forma, do níž se lily silnější a širší cány potřebné na ražbu tolarů. Barchany se však neopustily: mincovní inventář z roku 1588 uvádí železné oblouky k barchanu pro lití cánů na drobné mince a účty z roku 1682 ještě zaznamenávají nákup barchetu do lijacích oblouků.

Jak se do barchanu lilo

Barchan se šil z několikrát prošité tkaniny a před litím se smáčel, aby nezuhelnatěl a aby kov rychleji chladl. Zavěšoval se do železného oblouku, který jeho ústí rozpínal a držel otevřené; podle účtů z roku 1624 se ústí dalo rozevírat šroubem. Český inventář z roku 1612 uvádí k barchanu sedm železných střelek. K hašení odlitých cánů měla slévárna vany s vodou, nejprve dřevěné, později i měděné.

Ztuhlé cány se nechaly vychladnout, znovu se zvážily, aby se zjistilo, kolik kovu ubylo v ohni, a ocejchovaly. Pak putovaly do mincířských kováren, takzvaných šmiten, nebo se ukládaly do uzamčené pokladny jako zásoba k další ražbě, případně se prodávaly, nejčastěji zlatníkům. Mincíři z cánů stříhali čtverhranné kusy zvané farfule, dělali z nich plátky a ty se pak žíhaly, zaoblovaly, rovnaly, bělily a nakonec razily.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet