Jagellonci

Jagellonci byli významná evropská panovnická dynastie litevsko-polského původu, která v období pozdního středověku a raného novověku (14.-16. století) vládla v Polsku, Litvě, Českém království a Uhrách, přičemž jejich mincovnictví od krakovských grošů přes pražské groše až po uherské dukáty dokumentuje ekonomický vzestup i úpadek střední Evropy. Pod jagellonskou vládou vznikl největší evropský státní útvar své doby a jednotný polsko-litevský měnový systém, zatímco v českých zemích přinesla jejich éra druhý vrchol kutnohorské těžby, ale i postupné zhoršování jakosti grošů.

Historie

Dynastie vznikla roku 1386, kdy litevský velkokníže Jogaila (1362-1434) přijal křesťanství, oženil se s polskou královnou Hedvikou z Anjou a stal se polským králem jako Vladislav II. Jagello. Sjednocení Polska a Litvy vytvořilo největší evropský stát s územím od Baltu po Černé moře. Jagello postavil polský měnový systém na půlgroši; krakovský groš zavedl už roku 1367 Kazimír III. Veliký.

Vítězství nad Řádem německých rytířů u Grunwaldu (1410) přineslo obrovskou kořist včetně řádové pokladnice s 50 000 zlatými. Za Kazimíra IV. (1447-1492) dosáhly Polsko a Litva největšího rozmachu. Královská mincovna v Krakově produkovala 3 miliony grošů ročně.

České země získali Jagellonci roku 1471 zvolením Vladislava II. Jagellonského (1456-1516) českým králem. Jeho vláda znamenala paradoxně úpadek českého mincovnictví. Jakost pražského groše postupně klesla z 563/1000 na 428/1000. Vznikl chaos – v oběhu bylo 17 různých typů groše různé kvality. Svatováclavská smlouva (1517) jen částečně zmírnila spory mezi městy a šlechtou.

Ludvík Jagellonský (1516-1526) zdědil české a uherské koruny jako devítiletý. Hlavním nominálem jeho krátké vlády byl bílý peníz o jakosti 375/1000; groše se razily jen v malém množství v letech 1523–24. Kutnohorská mincovna snížila produkci o 90%. Inflace dosáhla 300%. Smrt Ludvíka v bitvě u Moháče (1526) ukončila jagellonskou vládu v Čechách a Uhrách.

V Polsku vládli Jagellonci až do 1572. Zikmund I. Starý (1506-1548) reformoval mincovnictví zavedením trojáku (3 groše) podle pruského vzoru. Zikmund II. August (1548-1572) provedl měnovou unii Polska a Litvy. Smrtí bezdětného Zikmunda dynastie vymřela po meči.

Mincovní systémy Jagellonců

Polsko-litevský systém založený na groši: Krakovský groš (2,8 g stříbra) = 18 denárů. Půlgroš, trojgroš (od 1528). Litevský groš lehčí (2,4 g) pro východní obchod. Zlaté: dukát (3,5 g) podle uherského vzoru, portugał (10 dukátů) pro velkoobchod. Mincovny: Krakov (hlavní), Vilnius, Toruň, Gdaňsk. Roční produkce za Zikmunda I.: 5 milionů grošů.

České mincovnictví za Jagellonců degradovalo. Pražský groš si udržel hmotnost kolem 2,8 g, jeho jakost ale klesla z 563/1000 na zhruba 430/1000. Bílé peníze (1/7 groše) zcela znehodnoceny. Uherský zlatý používán jako stabilní měna. V oběhu byly i cizí míšeňské groše a od roku 1520 šlikovské pražské groše z Jáchymova. Kutnohorská produkce klesla z 1 milionu (1470) na 100 000 grošů (1525).

Uherské mincovnictví pod Vladislavem II. a Ludvíkem zachovalo kvalitu. Zlatý forint (3,56 g zlata 986/1000) zůstal stabilní. Denár stříbrný degradoval. Kremnica hlavní mincovna produkovala 200 000 forintů ročně. Groše (garas) se v Uhrách razily už za Matyáše Korvína a Vladislava II. Za Vladislava II. vznikly v Kremnici první datované tolarové ražby – guldinery (1499–1506).

Ikonografie jagellonských mincí: Polské – orel bez koruny (litevská Pogoň na rubu), S (Sigismundus). České – český lev, W (Wladislaus) nebo L (Ludovicus). Uherské – čtvrcený štít Uhersko-Čechy, Madona s dítětem. Renesanční motivy od italských rytců.