Bankovní úřad ministerstva financí

Bankovní úřad ministerstva financí (BÚMF) spravoval československou měnu od 11. března 1919 do vzniku Národní banky Československé 1. dubna 1926. Jako státní úřad plnil po měnové odluce úlohu cedulové banky a vydával státovky. Řídil ho bankovní výbor, kterému předsedal ministr financí.
| Zřízení | nařízení vlády č. 119/1919 Sb. z. a n. ze 6. března 1919 |
|---|---|
| Zahájení činnosti | 11. března 1919 |
| Organizace a statut | nařízení vlády č. 246/1919 Sb. z. a n. z 12. května 1919 |
| Povaha | státní úřad v působnosti ministerstva financí s funkcí cedulové banky |
| Řídicí orgány | bankovní výbor v čele s ministrem financí a obchodní správa |
| Místopředseda bankovního výboru | Vilém Pospíšil (1919–1926) |
| Platidla | státovky I. emise (1919–1920) a II. emise (1920–1923) |
| Nástupce | Národní banka Československá od 1. dubna 1926 |
Historie
Po vzniku Československa zůstala správa měny nejprve v rukou Rakousko-uherské banky, jejíž hlavní ústavy sídlily ve Vídni a Budapešti. O budoucí cedulové instituci se vedla debata. Prosadil se návrh, který 2. února 1919 předložil ministru financí Aloisi Rašínovi Vilém Pospíšil z Městské spořitelny Pražské: zřídit bankovní oddělení přímo při ministerstvu financí.
Na základě zákona č. 84/1919 Sb. z. a n. z 25. února 1919 proběhla nejprve měnová odluka a nařízení vlády č. 119/1919 Sb. z. a n. ze 6. března 1919 pak zřídilo Bankovní úřad ministerstva financí. Činnost zahájil 11. března 1919. Převzal úřednictvo Rakousko-uherské banky a pronajal si její budovy a inventář.
Úřad řídil bankovní výbor, jemuž předsedal ministr financí, a úřednická obchodní správa. Od nařízení č. 246/1919 Sb. z. a n. z 12. května 1919 měl výbor jedenáct členů a scházel se pravidelně jednou měsíčně. Členství bylo čestné a trvalo do odvolání, které nikdy nepadlo, proto o výboru tisk psal jako o „konkláve doživotních kardinálů“. Předsedové se střídali s ministry financí: Alois Rašín vedl výbor roku 1919 a znovu v letech 1922–1923. Místopředsedou byl po celou dobu Vilém Pospíšil.
Na rozdíl od jiných nástupnických států, kde se cedulová banka stala nástrojem státního úvěru, uplatňoval úřad přísnou, restriktivní měnovou politiku. Dne 26. dubna 1920 převzal agendu Československé devizové ústředny, spolupodílel se na likvidaci Rakousko-uherské banky a připravil vznik nezávislé centrální banky. Národní banka Československá zahájila činnost 1. dubna 1926 a jejím prvním guvernérem se stal Vilém Pospíšil.
Státovky Bankovního úřadu
Protože cedulová banka neexistovala, nevydával úřad bankovky, ale státovky. První emise měla devět hodnot po 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 Kč a do oběhu přicházela od července 1919 do února 1920. Hodnoty do 500 Kč tisklo šest tiskáren v Čechách, státovku na 5000 Kč tiskárna ve Vídni a na 1000 Kč American Bank Note Company v New Yorku. Stokoruna podle návrhu Alfonse Muchy vyšla 7. července 1919.
Státovky se odvolávají na zákon č. 187/1919 Sb. z. a n. z 10. dubna 1919, který potvrdil pravomoc ministra financí nad cedulovým bankovnictvím. Desetikoruna z 15. dubna 1919 tak nese slovenský text Táto štátovka, vydaná podľa zákona zo dňa 10. apríla 1919, čís. 187 Sb. z. a n. platí a podpis ministra financí.
Jednoduše tištěné tuzemské státovky se hojně padělaly, a proto se ve druhé emisi let 1920–1923 tiskly hodnoty 100, 500 a 5000 Kč v New Yorku. Nové vzory po 5 a 50 Kč vznikly podle prací Jaroslava Bendy, Františka Kysely, Aloise Mudruňky a Maxe Švabinského. Mince vydávalo ministerstvo financí; první československé mince razila od roku 1921 mincovna v Kremnici.
