Kvečování

Kvečování byla činnost ve středověké mincovně, při které se sloupek neražených mincovních střížků narovnal do žlábku a v celku sevřel zvláštními kleštěmi. Takto uchopený sloupek byl otloukán těžkým kladivem a hrany jednotlivých střížků se okulovaly a narovnávaly. Po kvečování následovalo bělení střížků a poté samotná ražba mincí.

Historie

Kvečování představovalo důležitý přípravný krok v procesu výroby středověkých mincí, který se vyvinul během 13. a 14. století spolu s pokroky v mincovní technologii. Tento postup byl nezbytný proto, že mincovní střížky vyřezané z kovového plechu měly často nerovné hrany a nepravidelný tvar. Bez kvečování by výsledné mince měly nekvalitní vzhled a mohly by vzniknout problémy při ražbě. Technika kvečování se rozšířila po celé Evropě a stala se standardním postupem ve všech významných mincovnách. V českých zemích bylo kvečování rutinně používáno při výrobě českých grošů a dalších mincí od 14. století. Tento proces vyžadoval zkušené mincíře, kteří dokázali správně posoudit potřebnou sílu úderů a zajistit rovnoměrné zpracování všech střížků v dávce.

Technický proces kvečování vyžadoval speciální nářadí a vybavení. Kvečovací kleště byly robustní nástroje schopné pevně sevřít celý sloupek střížků, aby se při opracování nepohybovaly. Kvečhamr byl těžké kladivo speciálně upravené pro tuto činnost, které umožňovalo přesné a kontrolované údery. Mincovní střížky se před kvečováním seřadily do žlábku tak, aby na sebe těsně navazovaly a tvořily kompaktní celek. Během otloukávání se hrany střížků kulatily - získávaly pravidelný kruhový tvar a hladký povrch. Současně docházelo k narovnání případných deformací a zhutňování materiálu. Po dokončení kvečování byly střížky připraveny pro další fázi - bělení, při kterém se odstraňovaly nečistoty a oxidace z povrchu kovu. Teprve poté mohla následovat samotná ražba, kdy se na připravené střížky vtiskly motivy z razidel.

Zajímavosti

• Název "kvečování" pravděpodobně pochází z německého slova označujícího sevření nebo stlačení
• Kvalitně kvečované střížky měly stejnoměrnou tloušťku a kruhový tvar, což zlepšovalo kvalitu výsledných mincí
• V některých mincovnách se kvečování provádělo ve speciálních místnostech oddělených od hlavní ražírny kvůli hluku
• Archeologické nálezy kvečovacích kleští a hamrů poskytují cenné informace o středověkých mincovních technologiích
• S rozvojem modernějších technologií v 16.-17. století bylo kvečování postupně nahrazováno přesnějšími metodami přípravy mincovních střížků