Kvečování

Kvečování představuje technologický postup používaný ve středověkých mincovnách, při kterém se pomocí speciálních kleští a kladiva upravovaly mincovní střížky před samotnou ražbou. Tento proces zajišťoval jednotnou tloušťku a správný tvar kovových kotoučků, ze kterých se následně razily mince, a byl nezbytnou součástí výroby kvalitních středověkých mincí.

Historie

Technika kvečování se rozvinula ve středoevropských mincovnách během 13. století v souvislosti s potřebou standardizovat výrobu mincí a zajistit jejich jednotnou kvalitu. První doklady o používání této technologie pocházejí z německých mincoven v Porýní a Sasku, odkud se postupně rozšířila do českých, polských a uherských mincovních dílen. Název pochází ze středověké němčiny, kde výraz quetschen znamenal mačkat nebo lisovat.

V českých zemích se kvečování začalo systematicky používat za vlády Přemysla Otakara II., kdy došlo k reformě mincovnictví a zavedení kvalitnějších výrobních postupů. Kutnohorská mincovna, založená na konci 13. století, byla vybavena moderním kvečovacím zařízením, které umožňovalo efektivní přípravu střížků pro ražbu pražských grošů. Proces se stal standardní součástí mincovní výroby a byl pečlivě kontrolován mincmistry.

Ve 14. století došlo k zdokonalení kvečování zavedením mechanických pomocných zařízení. Místo ručního držení kleští se začaly používat pevné svěráky zabudované do masivních dubových stolů. To umožnilo přesnější práci a vyšší produktivitu. Významnou inovaci představovalo také zavedení normalizovaných kvečovacích kleští s přesně vymezenými rozměry čelistí, které zaručovaly uniformní tloušťku střížků.

Během 15. století se technika kvečování dále vyvíjela v souvislosti s přechodem od jednostranných brakteátů k oboustranně raženým mincím většího průměru. Pro výrobu tolarů a jejich dílů bylo nutné připravit podstatně silnější a větší střížky, což vyžadovalo robustnější kvečovací nástroje. V jáchymovské mincovně byly pro tento účel vyvinuty speciální kvečovací stroje poháněné vodním kolem.

S nástupem novověku a zaváděním válcových stolic v 16. století začalo kvečování postupně ztrácet na významu. Válcování umožňovalo vyrobit kovové pásy jednotné tloušťky, ze kterých se střížky vysekávaly průbojníkem. Tradiční kvečování se však udrželo v menších mincovnách až do 18. století, zejména při výrobě medailí a pamětních ražeb, kde byla vyžadována mimořádná přesnost.

V 19. století bylo kvečování definitivně nahrazeno moderními technologiemi, ale znalost tohoto postupu zůstala zachována díky cechovním záznamům a mincovním řádům. Dnes se s rekonstrukcí kvečovacího procesu můžeme setkat v muzeích a při experimentální archeologii zaměřené na středověké technologie.

Technologický postup a nástroje

Proces kvečování začínal přípravou surových mincovních střížků, které byly vyřezány nebo vystřiženy z kovového plechu. Tyto střížky měly přibližný tvar a hmotnost budoucí mince, ale jejich tloušťka nebyla jednotná. Střížky se naskládaly na sebe do sloupce, který mohl obsahovat 20 až 50 kusů podle velikosti mince.

Hlavním nástrojem pro kvečování byly speciální kleště zvané kvečovací kleště nebo kvečky. Měly masivní čelisti s přesně opracovanými plochami, které při sevření vytvářely žlábek odpovídající požadované tloušťce střížků. Délka ramen kleští dosahovala 40-60 centimetrů, což umožňovalo vyvinout dostatečnou sílu pro sevření sloupce střížků.

Samotné kvečování prováděl zkušený řemeslník zvaný kvečer. Sloupec střížků vložil do čelistí kleští a pevně je sevřel. Následně použil těžké kladivo zvané kvečhamr o hmotnosti 2-4 kilogramy k úderu na okraje střížků vyčnívající z kleští. Údery musely být přesné a rovnoměrné, aby se materiál rozpěchal do požadovaného tvaru bez poškození.

Po kvečování následovalo bělení střížků v kyselém roztoku, který odstranil okuje a nečistoty vzniklé při tepelném zpracování kovu. Vybělené střížky se pak sušily a třídily podle kvality. Pouze dokonale připravené kusy postupovaly k vlastní ražbě, vadné střížky se přetavovaly a proces se opakoval.

Zajímavosti

• Zkušený kvečer dokázal za směnu připravit až 3000 střížků pro ražbu drobných mincí
• Kvečovací kleště pro výrobu tolarových střížků vážily až 15 kilogramů a vyžadovaly obsluhu dvou mužů
• V některých mincovnách se kvečování provádělo za tepla, kdy byly střížky nahřáty na teplotu kolem 300°C
• Kvečhamry byly často zdobeny reliéfy a nápisy, nejstarší dochovaný exemplář z roku 1467 je vystaven v Národním muzeu
• Špatně provedené kvečování bylo hlavní příčinou výroby tzv. nůžkových mincí s nerovnoměrnou tloušťkou
• Cech kvečerů v Kutné Hoře měl vlastní svatopetrský oltář v kostele svatého Jakuba