Mosaz

Mosaz je slitina mědi a zinku, která se v mincovnictví využívá pro svou atraktivní zlatavou barvu, dobré mechanické vlastnosti a cenovou dostupnost. Tato slitina obsahuje typicky 70-85% mědi a 15-30% zinku, přičemž přesné složení může být upravováno pro dosažení požadovaných vlastností. Díky své zlatavé barvě byla mosaz často používána pro ražbu mincí nižších nominálů jako náhražka dražších zlatých ražeb. V průběhu historie se objevovala v mincovních systémech mnoha civilizací od starověku po současnost, kde se stala běžným materiálem pro výrobu oběžných i pamětních mincí. Mimo mincovnictví se mosaz pro své antibakteriální vlastnosti a odolnost vůči korozi využívá také v architektuře, hudebních nástrojích a průmyslových aplikacích.

Historie

Historie mosazi začíná ve starověku, ačkoli přesné počátky jejího objevu a využití nejsou zcela jasné. Nejstarší známé mosazné artefakty pocházejí z 3. tisíciletí př. n. l. z oblasti Palestiny a Mezopotámie. V těchto raných dobách byla mosaz pravděpodobně vyráběna spíše náhodně, když se do měděné rudy dostala zinková ruda (kalamin). Římané byli první, kdo začal systematicky vyrábět a využívat mosaz ve větším měřítku, včetně použití v mincovnictví. Kolem roku 20 př. n. l. zavedli mosazné mince zvané dupondius a sestertius, které byly díky své zlatavé barvě snadno odlišitelné od běžných měděných a bronzových ražeb. Po pádu Západořímské říše nastal v Evropě částečný úpadek využívání mosazi, ale znalost jejích výrobních postupů byla zachována v Byzanci a islámském světě. Významné oživení zpracování mosazi v Evropě přišlo ve středověku, zejména v oblasti dnešního Německa a Belgie. Středověká města jako Dinant a Aachen se stala centry výroby mosazi. V mincovnictví se však mosaz používala spíše příležitostně, protože převládaly stříbrné a měděné ražby. Průlom přinesla průmyslová revoluce v 18. a 19. století, kdy zdokonalení metalurgických postupů umožnilo masovou a standardizovanou výrobu mosazi. To vedlo k jejímu širšímu využití v mincovnictví, zejména pro nižší nominály. V moderní éře se mosaz stala běžným materiálem pro mince po celém světě. Například britská libra zavedená v roce 1983 byla vyrobena z mosazi, stejně jako mnohé nominály amerických centů v různých obdobích. V současnosti se mosaz a její varianty (jako nordické zlato používané pro euromince) stále hojně využívají v mincovnictví díky kombinaci příznivé ceny, dobrých vlastností a atraktivního vzhledu.

Z metalurgického hlediska je mosaz definována jako binární slitina mědi (Cu) a zinku (Zn), přičemž existuje několik variant s různými poměry těchto kovů. Základní mosazi obsahují 70-85% mědi a 15-30% zinku a vyznačují se zlatavou barvou. Bohatší mosazi s vyšším obsahem mědi (nad 85%) mají načervenalý nádech, zatímco slitiny s vyšším obsahem zinku (nad 30%) jsou světlejší, ale také křehčí. V mincovnictví se nejčastěji používají mosazi s přibližně 80% mědi a 20% zinku, které poskytují dobrou kombinaci barvy, odolnosti a zpracovatelnosti. Kromě základního složení mohou být do mosazi přidávány další prvky pro zlepšení specifických vlastností: Olovo (Pb) zlepšuje obrobitelnost; Cín (Sn) zvyšuje odolnost proti korozi; Hliník (Al) zlepšuje mechanické vlastnosti a odolnost; Mangan (Mn) zvyšuje pevnost a tvrdost. Speciální slitinou používanou v moderním mincovnictví je nordické zlato (Nordic Gold), které obsahuje 89% mědi, 5% hliníku, 5% zinku a 1% cínu. Tato slitina byla vyvinuta pro euromince nominálních hodnot 10, 20 a 50 centů a vyznačuje se atraktivní zlatavou barvou, dobrou odolností proti korozi a nízkým potenciálem vyvolávat alergické reakce. Výroba mosazných mincí zahrnuje několik kroků: 1) Tavení a smíchání kovů v přesných poměrech při teplotách kolem 900-950°C; 2) Odlévání do ingotů nebo přímo do pásů; 3) Válcování na požadovanou tloušťku; 4) Vysekávání mincovních střížků; 5) Čištění a žíhání pro odstranění mastnoty a změkčení kovu; 6) Ražba mezi dvěma razidly; 7) Kontrola kvality a případná povrchová úprava.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují mosazné mince zajímavou oblast zájmu s bohatou historií a mnoha variantami. Zvláště ceněné jsou římské sestercie a dupondie, které patří mezi nejstarší systematicky používané mosazné mince. Z moderních ražeb jsou u sběratelů populární pamětní a příležitostné mosazné mince, které jsou často vydávány v limitovaných nákladech. Z investičního hlediska nemají běžné mosazné mince významnou hodnotu nad rámec své nominální hodnoty, neboť cena obsaženého kovu je relativně nízká. Výjimkou jsou vzácné historické ražby, které mohou mít značnou sběratelskou prémii. Pro edukované sběratele je zajímavý také vývoj složení mosazných slitin v průběhu času, který odráží technologický pokrok a ekonomické faktory.

Příklady

Mezi významné příklady mosazných mincí v historii patří římský sestertius (vázaný na stříbrný denár v poměru 1:4), německé nouzové mince (Notgeld) z období po první světové válce, britská libra z let 1983-2016, která byla vyrobena ze slitiny zvané "nickel-brass" (70% mědi, 24,5% zinku, 5,5% niklu), a současné euromince 10, 20 a 50 centů z nordického zlata. Z českého prostředí lze zmínit protektorátní mince nominálních hodnot 10, 20 a 50 haléřů z let 1940-1944, které byly raženy z mosazi kvůli nedostatku mědi během válečného období.

Zajímavosti

• Slovo "mosaz" má podobné kořeny v mnoha indoevropských jazycích a pravděpodobně souvisí s horním Mezipoříčím (oblast mezi Eufratem a Tigridem), kde se tato slitina začala vyrábět.
• Díky svým antibakteriálním vlastnostem (které zdědila od mědi) byla mosaz v některých kulturách považována za "hygienický kov" – tento efekt funguje i u mosazných mincí, které nesou méně bakterií než mince z jiných kovů.
• Během druhé světové války byly v mnoha zemích včetně USA a Velké Británie měděné a mosazné mince stahovány z oběhu a přetavovány pro vojenské účely, což vedlo k dočasnému používání náhradních materiálů jako zinek, ocel nebo stříbro.
• Mosazné mince časem získávají charakteristickou patinu, která mění jejich původní zlatavou barvu na tmavší hnědozlatou – tento proces je přirozenou ochranou kovu a u sběratelských kusů je často žádoucí, aby zůstal zachován.
• Na rozdíl od zlatých a stříbrných mincí, které byly často hromaděny pro svou hodnotu kovu, byly mosazné mince především oběžné mince určené pro každodenní transakce, což vysvětluje, proč je mnoho historických mosazných mincí zachováno ve značně opotřebovaném stavu.