Ouško na minci

Ouško na minci je kroužek určený k nošení, který byl na minci dodatečně připevněn, zpravidla ze stejného kovu jako samotná ražba. Otvor bývá nejčastěji vyražen či provrtán u okraje, aby mohla mince sloužit jako šperk, přívěsek nebo součást ozdoby.

Historie

Ouško na minci souvisí s tím, že mince nebyly v minulosti vnímány jen jako platidlo, ale také jako předmět s viditelnou hodnotou a symbolickým významem. Lidé je nosili jako osobní ozdobu, památku na událost, projev zbožnosti nebo jako amulet. Aby se mince dala zavěsit na řetízek či stuhu, přidávalo se na ni ouško – obvykle malý kroužek připájený na hranu nebo na plochu mince v blízkosti okraje. Praktickým znakem bývá, že otvor pro zavěšení směřuje často v linii průběhu hrany, aby zavěšení působilo přirozeně a mince se při nošení lépe „otočila“ do správné polohy.

V numismatice se rozlišuje, zda je ouško dobové, tedy připevněné krátce po vyražení mince a odpovídající dobovým zvyklostem, nebo novodobé, které bylo na starší ražbu doplněno výrazně později. Dobová ouška se objevují zejména u mincí, které měly reprezentativní nebo pamětní charakter, případně u kusů, jež se běžně nosily jako součást oděvu či šperku. Novodobé ouško naopak často vznikalo z praktických či dekorativních důvodů až v pozdějších stoletích, například když se stará mince stala rodinnou památkou nebo ozdobou bez ohledu na původní historický kontext.

Pro sběratelské hodnocení je důležité, že ouško obvykle znamená zásah do původního stavu mince. Přidání ouška téměř vždy vyžaduje buď provrtání, nebo pájení a s tím související mechanické i tepelné ovlivnění kovu. Proto se obecně říká, že ouško výrazně snižuje sběratelskou hodnotu mince – zejména u běžných typů, kde se požaduje nepoškozený stav. Z tohoto důvodu se ouška také často dodatečně odstraňovala, aby mince působila „čistěji“ a byla lépe prodejná. Takový zásah však zanechává stopy, které mohou být někdy nápadné a jindy velmi nenápadné podle kvality odstranění.

Jak ouško poznat a jaké zanechává stopy

Ouško na minci je možné rozpoznat jednak přímo podle přítomnosti kroužku, jednak podle stop po jeho odstranění. Typické jsou změny na hraně: zploštění, zářezy, nerovnosti nebo místo po pájení. Pokud bylo ouško připájeno, může být patrná změna barvy či struktury povrchu v okolí, protože teplo a tavidla mohou ovlivnit patinu. U vrtaných otvorů se zase často pozná narušení okrajového perlovce nebo výzdoby, případně zásah do písmen opisu, pokud legenda probíhá těsně při okraji.

Stopa po oušku se někdy projeví i na ploše mince: může být narušen motiv, text či ornament u hrany, případně je vidět jemná „jizva“ po zaplnění nebo zabroušení místa. U mincí s bohatým okrajovým zdobením bývá zásah nápadnější, protože naruší pravidelný rytmus perlovce, linky nebo rámečku. Naopak u jednodušších ražeb může být po odborném odstranění stopa viditelná jen při detailní prohlídce a v šikmém světle.

V některých případech může mít ouško i historickou výpovědní hodnotu – například pokud jde o dobové nošení mince v konkrétním prostředí. V běžné sběratelské praxi se však ouško hodnotí jako poškození, protože mění původní stav ražby. Proto je při popisu mince důležité uvést, zda je ouško zachované, zda bylo odstraněno a jak výrazná je stopa po zásahu.