Peking

Peking (Beijing) byl po staletí hlavním centrem čínského mincovnictví a sídlem Císařské mincovny, která produkovala charakteristické čínské mince s otvorem i další platidla formující ekonomiku nejen Číny, ale celé východní Asie. Toto město sloužilo jako mincovní metropole od dynastie Yuan přes Ming až po Qing, přičemž pekingské ražby se staly vzorem pro mincovnictví v Koreji, Japonsku a Vietnamu. Dnes Peking hostí moderní Čínskou lidovou mincovnu produkující investiční pandy a pamětní mince uznávané po celém světě.

Historie

Historie mincovnictví v Pekingu začíná za dynastie Yuan (1271-1368), kdy mongolský vládce Kublajchán ustanovil město (tehdy zvané Dadu) hlavním městem své říše. Zde byla v roce 1287 založena první císařská mincovna, která kromě tradičních měděných mincí s otvorem experimentovala s papírovými penězi. Yuanové byli průkopníky papírové měny podporované státem, což byl koncept o staletí předbíhající evropské bankovky.

Za dynastie Ming (1368-1644) se Peking stal od roku 1421 trvalým hlavním městem a centrem mincovní produkce. Mingská císařská mincovna sídlila v komplexu poblíž Zakázaného města a zaměstnávala přes 3000 dělníků. Zde se razily standardizované měděné tongbao (通寶) - mince s čtvercovým otvorem uprostřed a čtyřmi znaky označujícími vládní období císaře. Roční produkce dosahovala stovek milionů kusů.

Charakteristické čínské mince s otvorem (qian 錢), známé na Západě jako cash, měly praktický důvod - otvor umožňoval navlékání mincí na šňůru. Standardní jednotkou byl tiao (吊) obsahující nominálně 1000 mincí, reálně však 960-980 kusů kvůli srážkám. Tvar symbolizoval kosmologii - kulatá mince představovala nebe, čtvercový otvor zemi.

Mingská mincovna v Pekingu vyvinula sofistikovaný systém kontroly kvality. Každá tavba měla své označení a mincmistr ručil hlavou za správné složení slitiny. Standardní mince obsahovala 60% mědi, 40% zinku a olova. Padělatelé byli trestáni smrtí rozčtvrcením, přesto falešné mince tvořily až třetinu oběživa.

Nástup dynastie Qing (1644-1912) přinesl rozkvět pekingského mincovnictví. Mandžuové rozšířili mincovnu na dva komplexy - Baoyuan (寶源) pod ministerstvem příjmů a Baoquan (寶泉) pod ministerstvem války. Každá produkovala specifické typy mincí s čínskými znaky na lícní a mandžuskými na rubové straně.

V 18. století za císaře Qianlonga (1735-1796) dosáhla pekingská produkce vrcholu. Mincovny vyráběly přes 3 miliardy mincí ročně, což představovalo 60% veškerého čínského oběživa. Systém byl tak efektivní, že španělské stříbrné osmireály, dovážené z Ameriky, byly přetavovány na čínské sycee (stříbrné ingoty) právě v Pekingu.

Opiové války 19. století přinesly krizi tradičního mincovnictví. Odliv stříbra a inflace měděných mincí destabilizovaly ekonomiku. V roce 1889 vicekrál Li Hongzhang založil v Pekingu první moderní mincovnu s parními lisy z Británie. Tato Beiyang mincovna začala razit stříbrné dolary podle západního vzoru, ale zachovala tradiční čínské motivy draka.

Po pádu císařství v roce 1912 se Pekingská republikánská mincovna stala centrem chaotické měnové politiky. Různí váleční lordi kontrolující město razili vlastní verze stříbrných yuanů s portréty Yuan Shikai, Sun Yat-sena nebo místních generálů. Kvalita a obsah stříbra dramaticky kolísaly podle momentální vojenské situace.

Japonská okupace (1937-1945) znamenala exploataci pekingských mincoven pro válečné účely. Japonci razili okupační měnu a konfiskovali veškeré zásoby drahých kovů. Po osvobození byla mincovna v žalostném stavu a obnovení produkce trvalo několik let.

Založení Čínské lidové republiky v roce 1949 přineslo centralizaci mincovnictví. Čínská lidová mincovna v Pekingu se stala monopolním výrobcem všech mincí a bankovek. Od roku 1955 razí hliníkové feny a papírové yuany s portrétem Mao Zedonga. Moderní technologie umožnily produkci miliard mincí ročně.

Od roku 1982 pekingská mincovna vyrábí investiční mince Panda, které se staly celosvětově uznávaným investičním produktem. Současně produkuje pamětní mince k významným událostem, olympijské edice a lunární série. Technologická úroveň pekingské mincovny dnes patří ke světové špičce.

Vliv na východoasijské mincovnictví

Pekingský mincovní systém stal se vzorem pro celou východní Asii. Korejské, japonské a vietnamské mince po staletí kopírovaly čínský model - kulatý tvar s čtvercovým otvorem, čtyři znaky označení, měděná slitina. Tato unifikace usnadňovala mezinárodní obchod v rámci čínské kulturní sféry.

Japonské mon, korejské mun a vietnamské văn byly lokálními variantami čínských cash mincí. Až do 19. století používaly čínské znaky a následovaly pekingské vzory. Dokonce i váhové standardy vycházely z pekingského systému - 10 čínských fen = 1 qian, 10 qian = 1 liang.

Moderní východoasijské centrální banky stále spolupracují s pekingskou mincovnou. Technologie ražby, ochranné prvky a designové trendy se šíří z Pekingu do celého regionu. Čínská expertise v bimetalických mincích ovlivnila zavedení podobných nominálů v Japonsku, Koreji a Singapuru.

Zajímavosti

• Největší mince vyrobená v Pekingu vážila 1 tunu - pamětní zlatá mince k olympiádě 2008
• Tradiční čínské mince s otvorem se používaly jako šicí knoflíky a ozdoby
• Pekingská mincovna spotřebovala v 18. století více mědi než všechny evropské mincovny dohromady
• Mao Zedong osobně navrhl design prvních mincí ČLR v roce 1955
• Falešné mingské mince z Pekingu jsou dnes cennější než originály kvůli historické hodnotě
• Čínská technologie ražby bi-metalických mincí předběhla Evropu o 20 let