Quadrigatus

Quadrigatus je stříbrná mince římské republiky z 3. století př. n. l., ražená před zavedením denáru. Pozná se podle rubu s bohyní Viktorií řídící čtyřspřeží a nápisu ROMA. V hodnotě odpovídal přibližně jihoitalské řecké didrachmě.

Historie

Quadrigatus patří k raným stříbrným mincím římské republiky, které vznikaly v době, kdy Řím ještě neměl plně sjednocený stříbrný měnový systém typu pozdějšího denáru. Do 3. století př. n. l. spadá období rychlého růstu římské moci v Itálii i sílící potřeby financovat armádu a obchod. Právě tehdy se Řím stále častěji dostával do kontaktu s jihoitalskými řeckými městy, kde bylo běžné platit stříbrnými mincemi podle řeckých standardů. Není proto překvapivé, že quadrigatus svými parametry a váhou zhruba navazoval na didrachmu užívanou v jižní Itálii – šlo o minci, která měla být srozumitelná a dobře přijatelná i v prostředí mimo samotný Řím.

Název quadrigatus vychází z motivu na rubu: bohyně Viktorie řídí quadrigu, tedy čtyřspřeží (čtyřkoňský vůz). Pod tímto výjevem se objevuje nápis ROMA, který zřetelně deklaroval původ a autoritu emitenta. Lícní strana nese tzv. janiformní hlavu – dvojtvářnou podobu, jež se tradičně vykládá jako Janus. V odborné literatuře se ale objevuje i interpretace, že může jít spíše o dvojici božských ochránců Dioskúrů, protože Janus je v ikonografii často zobrazován jako starší, vousatá postava. To ukazuje, že i u relativně známých typů může zůstat část výkladu otevřená a závislá na ikonografických detailech a kontextu.

Quadrigatus se razil několik let a jeho výskyt se obvykle klade přibližně do období kolem let 225–212 př. n. l., tedy do doby před zavedením denárové soustavy. Zlom přinesla reforma spojená se zavedením denáru, k níž došlo krátce po roce 211 př. n. l. Denár postupně přinesl standardizovanější a dlouhodobě stabilnější stříbrný systém, takže starší typy, včetně quadrigatu, přestaly být pro praxi klíčové. V historických pramenech se navíc starší římské stříbrné mince někdy označují obecně jako „denáry“, i když jde o ražby před denárovou standardizací. Moderní numismatika proto používá přesnější typologii a quadrigatus řadí mezi rané republikánské stříbrné mince.

Z hlediska váhy se quadrigatus pohyboval přibližně kolem 6,8 g (tradičně uváděno jako 6 skrupulí). Tato hodnota opět podtrhuje jeho vazbu na jihoitalské řecké zvyklosti. Navazující vývoj ukazuje i vztah k dalším republikánským nominálům: například pozdější victoriatus bývá uváděn jako mince oceňovaná přibližně na polovinu quadrigatu. I když se v detailu liší typy a praktické užívání, je zřejmé, že quadrigatus stojí na přechodu mezi staršími, regionálně ovlivněnými stříbrnými ražbami a pozdějším římským „standardem“, který se stal jedním z nejvlivnějších mincovních systémů antiky.

Vzhled, parametry a význam v numismatice

Pro určení quadrigatu je nejdůležitější typ výzdoby. Na rubu se objevuje Viktorie v pohybu, jak řídí čtyřspřeží; tento motiv byl pro římské stříbrné mince velmi působivý a zároveň snadno rozpoznatelný. Nápis ROMA sloužil jako jasná „značka původu“, což bylo důležité zejména tehdy, když se mince pohybovala i mimo bezprostřední římské prostředí. Lícní strana s dvojtvářnou hlavou patří k typům, které se v římské tradici dobře vyjímají i symbolicky: může odkazovat na Janovu roli boha přechodů a bran, případně na ochranné postavy Dioskúrů – v obou případech jde o sdělení, které se hodilo pro stát mířící k hegemonii.

Quadrigatus je stříbrná mince střední velikosti. Vedle ikonografie se při popisu sleduje hmotnost a průměr (které se mohou kus od kusu lišit), kvalita úderu a čitelnost nápisu. U republikánských ražeb je běžné, že se setkáte s rozdíly danými ruční výrobou razidel a samotnou ražbou, proto je pro numismatiky důležité hodnotit také styl, zachovalost reliéfu a případné drobné odchylky v detailech.

Význam quadrigatu je především dějinný. Ukazuje, jak se Řím v období před denárem učil vytvářet „mezinárodně“ přijímané stříbrné mince a jak přejímal i přetvářel motivy, které byly srozumitelné v celém Středomoří. Zároveň jde o typ, který stojí na prahu denárové reformy: právě srovnání quadrigatu s pozdějšími denáry pomáhá pochopit, proč byl denár tak úspěšný a jak se římské mincovnictví posunulo ke stabilnějším standardům.