Schutzstaffel

Schutzstaffel, zkráceně SS, byla elitní nacistická organizace původně založená jako Hitlerova osobní garda. Pod vedením Heinricha Himmlera se rozrostla v nejmocnější složku nacistického státu ovládající policii, koncentrační tábory i vlastní vojenské jednotky. Norimberský tribunál ji prohlásil za zločineckou organizaci.

Historie

Schutzstaffel, česky ochranný oddíl, vznikla roku 1925 jako malá skupina osobních strážců Adolfa Hitlera. Měla chránit vůdce na veřejných shromážděních a sloužit jako protipól masovým oddílům SA, které byly obtížně kontrolovatelné. Původní SS čítala pouze několik set mužů a byla podřízena vedení SA. Její význam vzrostl teprve po jmenování Heinricha Himmlera říšským vůdcem SS roku 1929.

Himmler proměnil SS v elitní organizaci s přísným výběrem členů. Uchazeči museli prokazovat árijský původ až do roku 1750, splňovat fyzické požadavky a procházet ideologickým školením. Černé uniformy, stříbrné runy a lebky na čepicích vytvářely image nadřazené kasty. Himmler se inspiroval středověkými rytířskými řády a pěstoval kult poslušnosti, tvrdosti a rasové čistoty.

Rozhodující vzestup SS přinesla noc dlouhých nožů z 30. června na 1. července 1934. Příslušníci SS provedli čistku v řadách SA a zavraždili jejího vůdce Ernsta Röhma spolu s desítkami dalších skutečných či domnělých Hitlerových odpůrců. Za tuto službu byla SS povýšena na samostatnou organizaci podléhající přímo Hitlerovi. SA ztratila politický význam a SS zaujala její místo jako hlavní mocenský nástroj strany.

Během třicátých let SS pohltila nebo ovládla řadu klíčových institucí. Roku 1936 převzal Himmler kontrolu nad veškerou německou policií. Tajná státní policie Gestapo, kriminální policie a pořádková policie se staly součástí impéria SS. Koncentrační tábory spravované jednotkami SS-Totenkopfverbände věznily politické odpůrce, Židy, homosexuály a další oběti režimu. Hlavní úřad říšské bezpečnosti vytvořený roku 1939 sjednotil bezpečnostní aparát pod jedním velením.

Válka přinesla další expanzi. Zbraně SS, původně malé oddíly určené k strážní službě, se rozrostly v armádu čítající téměř milion mužů. Divize jako Leibstandarte Adolf Hitler, Das Reich nebo Totenkopf patřily k nejlépe vyzbrojeným a nejfanatičtějším jednotkám wehrmachtu. Bojovaly na všech frontách a prosluly jak bojovou zdatností, tak válečnými zločiny proti zajatcům a civilistům.

SS hrála ústřední roli v holokaustu. Einsatzgruppen, mobilní vražedné komanda, postupovaly za frontou a vraždily Židy, komunisty a další oběti. V obsazených územích Sovětského svazu zabily přes milion lidí. Vyhlazovací tábory jako Osvětim, Treblinka nebo Sobibor podléhaly správě SS. Průmyslová genocida využívající plynové komory a krematoria byla organizována s byrokratickou precizností typickou pro Himmlerův aparát.

Hospodářské impérium SS zahrnovalo podniky využívající otrockou práci vězňů. Německé výzbrojní závody, kamenolomy, cihelny a další provozy vydělávaly na utrpení milionů. SS rovněž řídila program Lebensborn zaměřený na zvýšení porodnosti rasově hodnotných Němců a únos vhodných dětí z okupovaných zemí k převýchově.

Porážka nacismu znamenala konec SS. Norimberský tribunál ji prohlásil za zločineckou organizaci, jejíž členové mohli být stíháni pouze za příslušnost. Hlavní představitelé byli popraveni nebo spáchali sebevraždu. Mnozí však unikli a s pomocí organizací jako ODESSA uprchli do Jižní Ameriky nebo Blízkého východu. Lovci nacistů jako Simon Wiesenthal je pronásledovali po desetiletí.

Struktura a složky

SS se členila na několik hlavních složek s odlišnými úkoly. Allgemeine SS, obecná SS, zahrnovala politické a správní funkcionáře, kteří vykonávali civilní zaměstnání a sloužili SS v době volna. Tato část organizace zajišťovala kontrolu nad stranickým a státním aparátem prostřednictvím sítě členů dosazených na klíčové pozice.

Waffen-SS, zbraně SS, byly vojenským křídlem organizace. Od několika pluků narostly za války na třicet osm divizí různé kvality a velikosti. Zahrnovaly jak elitní jednotky složené z německých dobrovolníků, tak divize rekrutované z germánských i negermánských národů Evropy. Příslušníci Waffen-SS složili přísahu věrnosti Hitlerovi, nikoli Německu, a podléhali vlastnímu soudnictví.

SS-Totenkopfverbände, oddíly s umrlčí hlavou, střežily koncentrační tábory a později poskytly základ pro vyhlazovací komanda. Bezpečnostní služba SD sloužila jako zpravodajská organizace strany a později splynula s tajnou policií. Sicherheitspolizei zahrnovala Gestapo a kriminální policii. Celý tento komplex řídil Hlavní úřad říšské bezpečnosti pod vedením Heydricha a po jeho smrti Ernsta Kaltenbrunnera.

Zajímavosti

• Symbol SS tvořily dvě runy Sig, které připomínaly blesky a v nacistické mystice symbolizovaly vítězství.
• Členové SS museli žádat o povolení k sňatku a jejich nevěsty byly prověřovány z hlediska rasové čistoty.
• Himmler budoval SS jako náboženskou organizaci s vlastními rituály a svátky nahrazujícími křesťanské tradice.
• Po válce vznikl mýtus o čistých Waffen-SS jako řádných vojácích, který ignoroval jejich podíl na válečných zločinech.