Ší'ité

Ší'ité představují druhou největší větev islámu zahrnující asi 15 procent muslimů, jejichž víra v právoplatné nástupnictví Alího a jeho potomků se výrazně projevila v mincovnictví fátimovského, safíjovského a kádžárovského období. Šíitské mince s invokací Alího, jmény dvanácti imámů a specifickými náboženskými formulemi jako "Alí walí Alláh" sloužily nejen jako platidlo, ale především jako prostředek vyjádření odlišné interpretace islámské legitimity založené na božském právu Prorokovy rodiny.

Historie

Šíitský islám vznikl po bitvě u Karbaly roku 680, kdy byl zabit Husajn, vnuk proroka Mohameda a syn Alího. Tato tragédie vytvořila martyrologickou tradici, která se promítla do šíitské numismatiky. První výrazně šíitské mince razili Búvajhovci (932–1062) v Íránu a Iráku, kteří přidávali na abbásovské dirhamy formuli "Muhammad a Alí jsou nejlepší z lidstva". Ačkoliv formálně uznávali sunnitského chalífu, jejich mince obsahovaly šíitské vyznání skryté v ornamentální kaligrafii.

Fátimovský chalífát (909–1171) v severní Africe a Egyptě představoval první šíitskou říši s vlastním mincovnictvím. Fátimovské dináry nesly kruhové nápisy s šíitskou šahádou rozšířenou o "Alí walí Alláh" (Alí je přítel/zástupce Boží) a "Hajj alá chajr al-amal" (Pospěšte k nejlepšímu činu). Jména fátimovských chalífů-imámů jako al-Muizz, al-Azíz nebo al-Hákim zdůrazňovala jejich božské poslání. Tyto mince se staly vzorem pro pozdější šíitské státy.

Ismáílité, odnož šíitů, vytvořili ve 12. století stát Nizáríjů (Asasíni) s centry v Alamútu. Jejich vzácné mince nesly mystické symboly a šifrované nápisy odkazující na skrytého imáma. Po mongolském dobytí Alamútu 1256 přežívalo ismáílitské mincovnictví v indických državách, kde Chódžové razili mince s portréty Aga Chána jako žijícího imáma, což představovalo radikální odklon od islámské anikonické tradice.

Safíjovská dynastie (1501–1736) učinila dvanáctníkový šíismus státním náboženstvím Persie. Šáh Ismáíl I. zavedl na mince invokaci dvanácti imámů a formuli "Lá fata illá Alí, lá sajf illá Dhú l-fikár" (Není hrdiny kromě Alího, není meče kromě Dhú l-fikáru). Safíjovské abbásí a mohury s nádhern‌ou kaligrafií v nastaliqu představují vrchol šíitského mincovního umění. Šáh Abbás I. razil pamětní mince k ašúře (výročí Husajnovy smrti) s elegickými verši.

Kádžárovská dynastie (1789–1925) pokračovala v šíitské mincovní tradici s důrazem na mariánský kult Fátimy, Prorokovy dcery. Jejich tomány a krány nesly zobrazení lva se sluncem, symbol Alího jako "lva Božího". Násir ad-Dín Šáh zavedl portrét panovníka s kádžárovskou korunou obsahující Nadžafský smaragd, údajně patřící Alímu. Tato figurální zobrazení vyvolávala kritiku konzervativních šíitských ulamá.

Islámská revoluce v Íránu 1979 obnovila striktně náboženskou šíitskou numismatiku. Pahlaví šáhovy mince s portrét‌y byly nahrazeny ražbami s kaligrafií a geometrickými vzory. Současné íránské rijály nesou nápis "Alláhu akbar" v kufickém písmu stylizovaném do tvaru tulipánu – symbolu mučednictví. Pamětní mince zobrazují šíitské svatyně v Nadžafu, Karbale a Mašhadu. Írán prosazuje šíitský islámský dinár jako alternativu k západním měnám.

Šíitské symboly a doktríny na mincích

Dvanáct imámů jako legitimní nástupcové Proroka představují základ šíitské víry promítnutý do mincovnictví. Jejich jména – Alí, Hasan, Husajn, Zajn al-Abidín, al-Bákir, as-Sádik, al-Kázim, ar-Ridá, at-Takí, an-Nakí, al-Askarí a al-Mahdí – se objevovala na safíjovských a kádžárovských mincích v kruhových nápisech. Některé ražby obsahovaly chronogramy, kde součet číselných hodnot písmen dával datum podle hidžry.

Dhú l-fikár, legendární rozdvojený meč Alího, symbolizoval šíitskou spravedlnost a boj proti tyranii. Na mincích byl zobrazován stylizovaně jako dva spojené meče nebo jako kaligrafický motiv. Panj-tan-e Ál-e Abá (Pět pod pláštěm) – Mohamed, Alí, Fátima, Hasan a Husajn – představovali posvátnou pentádu zobrazovanou pěti body nebo hvězdou. Ruka Fátimy (chamsa) fungovala jako ochranný amulet na některých lidových ražbách.

Šíitská eschatologie s vírou v návrat skrytého dvanáctého imáma al-Mahdího se projevovala nápisy "Adžal Alláhu faradžahu" (Nechť Alláh urychlí jeho návrat) na safíjovských a kádžárovských mincích. Koncept vilájet (duchovní vedení imámů) a takíja (přetvářka v nebezpečí) ovlivňoval používání dvojznačných formulí umožňujících šíitskou i sunnitskou interpretaci v obdobích pronásledování.

Zajímavosti

• Nejdražší šíitská mince je safíjovský presentační mohur šáha Abbáse I. z roku 1629 s kompletním textem šíitského vyznání víry mikroskopicky vytepaným po obvodu – prodán za 3,2 milionu dolarů
• Fátimovský chalífa al-Hákim bi-Amr Alláh razil roku 1005 experimentální křišťálové mince s magickými formulemi, které měly léčivou moc – většina byla zničena po jeho záhadném zmizení
• Karmatští šíité v Bahrajnu razili v 10. století "rovnostářské" dirhamy bez jména vládce, pouze s nápisem "Moc patří Bohu a obci věřících", což představovalo radikální sociální experiment
• Perský šáh Tahmásp I. razil roku 1524 "pokání dináry" poté, co se zřekl pití vína – mince nesly jeho slib abstinence a výzvu poddaným k následování
• Hizballáh v Libanonu vydává od roku 2006 pamětní "medaile odporu" ražené ze zbytků izraelských raket, které kombinují šíitskou symboliku s palestinskou tematikou