Sibiřská anabáze

Sibiřská anabáze je označení pro dramatický přesun československých legií napříč Sibiří a Ruskem v letech 1918-1920, který se stal zakládajícím mýtem první republiky a symbolem československé státnosti. Tento vojenský a diplomatický zápas 60 000 československých vojáků o průchod po Transsibiřské magistrále během ruské občanské války představoval jedinečnou epopej moderních dějin. Legie ovládající 8000 kilometrů železnice od Volhy po Vladivostok se staly rozhodující silou v chaosu rozpadajícího se Ruska a jejich úspěšná evakuace potvrdila životaschopnost nového československého státu.

Historie

Sibiřská anabáze začala v únoru 1918 podpisem separátního míru mezi bolševickým Ruskem a Centrálními mocnostmi v Brest-Litevsku, který učinil z československých legií nežádoucí element na ruském území. Tomáš G. Masaryk vyjednal s bolševiky dohodu o evakuaci legií do Francie přes Vladivostok, odkud měly pokračovat na západní frontu. V březnu 1918 začal přesun prvních ešelonů, ale komplikovaná logistika přesunu desítek tisíc mužů s výzbrojí po jediné železnici vedla k napětí.

Konflikt vypukl 14. května 1918 v Čeljabinsku, kde došlo k incidentu mezi legionáři a maďarskými zajatci vracejícími se domů. Následné zatčení českých vojáků Sověty spustilo ozbrojené povstání - legie během několika týdnů ovládly strategické body podél celé magistrály. Do srpna 1918 kontrolovaly železnici od Penzy přes Ural až po Vladivostok, čímž přerušily spojení evropského Ruska se Sibiří a Dálným východem.

Legie se ocitly uprostřed ruské občanské války mezi bolševiky a bílými armádami. Západní mocnosti je využívaly jako nástroj intervence, zatímco Masaryk trval na neutralitě a evakuaci. Konflikt s admirálem Kolčakem, který se prohlásil nejvyšším vládcem Ruska, vyvrcholil v listopadu 1919, kdy legie odmítly podporovat jeho režim. Výměnou za volný průchod do Vladivostoku vydaly Kolčaka bolševikům v Irkutsku 15. ledna 1920, což vyvolalo kontroverze trvající dodnes.

Nejdramatičtější fází byl ústup z centrální Sibiře během krutné zimy 1919-1920, kdy teploty klesaly pod -40°C. Ešelony s legionáři, jejich rodinami a uprchlíky se pomalu probíjely na východ, zatímco bolševická Rudá armáda postupovala od západu. Boje o kontrolu mostů a uzlových stanic si vyžádaly tisíce obětí. Poslední jednotky dosáhly Vladivostoku v březnu 1920, odkud byly lodní přepravou evakuovány domů různými trasami - přes Suezský průplav, Kanadu nebo Panamu.

Anabáze si vyžádala přes 4000 mrtvých a 6000 raněných československých legionářů. Jejich kontrola Transsibiřské magistrály a "zlatého vlaku" s částí carského pokladu jim dávala vyjednávací sílu vůči všem stranám konfliktu. Diplomatický význam převýšil vojenský - existence organizované československé armády na třech kontinentech legitimizovala vznik samostatného státu. Veteráni anabáze se stali elitou první republiky, obsadili klíčové pozice v armádě a státní správě.

Ekonomické a numismatické aspekty

Financování legií během anabáze vyžadovalo improvizované měnové systémy. Legie razily vlastní platidla - "sibiřské kopějky" s českým lvem a slovenským křížem v nominálech 1, 5, 10, 25 a 50 kopějek. Tyto nouzové mince ražené v improvizovaných mincovnách v železničních vagonech jsou dnes vzácnými numismatickými památkami. Odhady hovoří o 2 milionech vyražených kusů, z nichž se dochovalo pouze několik tisíc.

Legendární "zlatý vlak" převážel část carského pokladu v hodnotě 650 milionů zlatých rublů, který legie kontrolovaly jako záruku bezpečného průchodu. Po složitých jednáních byla část zlata použita na financování evakuace, část předána spojencům a zbytek se stal součástí zlatých rezerv Národní banky Československé. Přesná bilance zůstává nejasná kvůli zničeným dokumentům a utajení.

Legionáři přivezli do Československa cenné numismatické sbírky včetně carských zlatých mincí, sibiřských provinčních ražeb a čínských stříbrných taelů. Tyto "válečné kořisti" obohatily české muzejní sbírky a soukromé kolekce. Pamětní medaile "Sibiřský kříž" ražená pro účastníky anabáze v Paříži roku 1919 patří k prvním československým vyznamenáním.

Zajímavosti

• Legionářský obrněný vlak "Orlík" vezl improvizovanou mincovnu, která razila platidla přímo během bojů - tyto "bojové ražby" poznatelné podle nekvalitního provedení jsou dnes nejcennější.
• V Irkutsku legionáři ukořistili carskou sbírku 30 000 zlatých mincí z 18. století, kterou admirál Kolčak vezl jako osobní poklad - dnes tvoří základ numismatické sbírky Národního muzea.
• Poslední transport legionářů připlul do Terstu v září 1920 s nákladem 12 tun měděných sibiřských kopějek, které byly přetaveny na československé haléře ražené od roku 1921.