Sunnité

Sunnité tvoří největší větev islámu zahrnující asi 85 procent muslimů, jejichž interpretace víry se promítla do mincovnictví většiny islámských dynastií od Umajjovců po Osmanskou říši. Sunnitské mince s jmény čtyř právovedených chalífů, tituly abbásovských a osmanských vládců a absencí šíitských formulí představovaly nejen ekonomický nástroj, ale také vyjádření legitimity vládců odvozené od společenství věřících (ummy) a tradice Proroka (sunny).

Historie

Sunnitský islám se formoval po smrti proroka Mohameda roku 632, kdy většina muslimů přijala Abú Bakra jako prvního chalífu. Tento směr uznává legitimitu všech čtyř právovedených chalífů – Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího. První sunnitské mince razili Umajjovci (661–750), kteří se považovali za dědice právovedených chalífů. Jejich dináry a dirhamy nesly formuli "Není božstva kromě Alláha jediného, nemá společníka", která vymezovala sunnitský islám proti křesťanské Trojici i šíitským doktrínám.

Abbásovský chalífát (750–1258) představoval zlatý věk sunnitského mincovnictví. Chalífové jako al-Mansúr, Hárún ar-Rašíd nebo al-Mamún razili mince s propracovanou titulaturou zdůrazňující jejich postavení jako "náměstků Posla Božího" a "velitelů věřících". Abbásovské dináry ze zlaté mincovny v Bagdádu s kruhovými nápisy v kufickém písmu stanovily standard pro celý sunnitský svět. Regionální dynastie uznávaly abbásovského chalífu uvedením jeho jména na mincích, i když fakticky vládly nezávisle.

Seldžucká expanze v 11. století posílila sunnitskou ortodoxii proti šíitským Fátimov‌cům a ismáílitům. Seldžukové razili mince s titulem "sultán", který vyjadřoval světskou moc odvozenou od chalífy. Jejich dirhamy nesly formuli "al-Sultán stín Boží na zemi", která se stala standardem sunnitské politické teologie. Madžhaby (právní školy) – hanafíjský, málikovský, šáfiovský a hanbalovský – neměly přímý vliv na mincovní ikonografii, ale ovlivňovaly interpretaci ekonomických transakcí.

Ajjúbovci pod vedením Saladina (1171–1193) obnovili sunnitskou vládu v Egyptě po pádu šíitských Fátimovců. Saladinovy dináry s nápisem "Vítěz Joseph syn Ajjúba, oživovatel státu velitele věřících" demonstrovaly návrat k sunnitské legitimitě. Mamlúcké sultanáty (1250–1517) v Egyptě a Sýrii razily komplexní heraldické mince kombinující arabskou kaligrafii s tureckými a mongolskými symboly, ale vždy s uznáním abbásovského chalífy v Káhiře.

Osmanská říše (1299–1922) se stala ochránkyní sunnitského islámu po dobytí arabských zemí v 16. století. Osmanští sultánové přijali titul chalífy a razili mince zdůrazňující jejich roli strážců svatých míst Mekky a Medíny. Tughra sultána na mincích symbolizovala sunnitskou autoritu od Balkánu po Jemen. Reformy Tanzímátu v 19. století modernizovaly mincovnictví, ale zachovaly sunnitské formule. Zrušení chalífátu roku 1924 ukončilo tradiční sunnitskou mincovní symboliku.

Moderní sunnitské státy adaptovaly islámskou numismatiku současným podmínkám. Saúdská Arábie jako strážce svatých míst razí rijály s palmou a zkříženými meči symbolizujícími spojení víry a moci podle wahhábitské interpretace. Egypt, Jordánsko, Maroko kombinují národní symboly se sunnitskými nápisy. Organizace islámské spolupráce podporuje projekt islámského dináru založeného na sunnitských principech ekonomické spravedlnosti.

Sunnitské prvky v islámském mincovnictví

Sunnitská titulatura na mincích vyjadřovala koncept legitimní vlády odvozené od společenství věřících. Titul "amír al-muminín" (velitel věřících) náležel pouze chalífovi, zatímco sultáni používali "násir amír al-muminín" (pomocník velitele věřících). Formule "azz nasruhu" (nechť je jeho vítězství slavné) nebo "challada mulkahu" (nechť je jeho vláda věčná) vyjadřovaly přání prosperity. Absence šíitských formulí jako "Alí walí Alláh" (Alí je přítel Boží) jasně identifikovala sunnitské ražby.

Jména čtyř právovedených chalífů se objevovala na jubilejních a pamětních ražbách jako vyjádření sunnitské identity. Některé dynastie razily speciální "rašídúnské" dináry s portréty nebo monogramy Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího. Hadíthy (výroky Proroka) uznávané sunnitskou tradicí se objevovaly na mincích – například "Čistota je polovinou víry" nebo "Hledání vědění je povinností každého muslima".

Sunnitská ekonomická jurisprudence ovlivňovala mincovní standardy. Zákaz riby (lichvy) vedl k striktním váhovým normám – dinár měl vážit mithkál (4,25 g zlata), dirham 2,975 g stříbra. Zakát (almužna) ve výši 2,5 procenta z mincovního majetku byla vyznačena na některých ražbách. Koncept bait al-mál (státní pokladna) jako majetku ummy se projevoval nápisy "raženo z pokladny muslimů".

Zajímavosti

• Největší sunnitská mince byla osmanská presentační zlatá medaile sultána Abdülhamida II. z roku 1900 o váze jednoho kilogramu, ražená jako dar německému císaři Vilémovi II. při jeho návštěvě Jeruzaléma
• Abbásovský chalífa al-Muktadír razil roku 917 experimentální skleněné žetony s koránskými verši, které měly nahradit kovové mince během nedostatku stříbra – dochovalo se pouze několik exemplářů
• Seldžucký sultán Malik Šáh I. nechal roku 1087 vyrazit "vědecký dinár" s astronomickou tabulkou a matematickými výpočty pro určení směru k Mekce z různých částí říše
• Marocký sultán Ahmad al-Mansúr razil po vítězství nad Portugalci roku 1578 "zlaté dináry vítězství" z roztaveného portugalského církevního zlata, což vyvolalo teologickou debatu o čistotě takového kovu
• Poslední sunnitský chalífa Abdülmecid II. razil v exilu ve Francii (1924–1944) soukromé "nostalgické" mince s osmanskou tughrou, které rozdával jako dary, ačkoliv neměly žádnou oficiální hodnotu