Transsibiřská magistrála

Transsibiřská magistrála je nejdelší železniční trať světa spojující Moskvu s Vladivostokem na vzdálenost 9 289 kilometrů, jejíž výstavba v letech 1891-1916 představovala největší infrastrukturní projekt carského Ruska. Tato páteřní dopravní tepna transformovala Sibiř z nehostinné pustiny v osídlené území a umožnila ekonomickou exploataci obrovských přírodních zdrojů. Pro československé dějiny sehrála magistrála klíčovou roli během anabáze legií v letech 1918-1920, kdy její kontrola určovala osud desetitisíců československých vojáků.

Historie

Stavba Transsibiřské magistrály začala 31. května 1891 položením základního kamene carevičem Mikulášem (budoucím carem Mikulášem II.) ve Vladivostoku. Projekt iniciovaný ministrem financí Sergejem Wittem měl strategický význam - spojit evropské Rusko s tichomořským pobřežím a zabránit územním ztrátám ve prospěch expandujícího Japonska. Náklady dosáhly astronomických 1,5 miliardy zlatých rublů, což představovalo dvojnásobek ročního rozpočtu říše.

Stavba postupovala ze dvou směrů - z Čeljabinsku na východ a z Vladivostoku na západ, přičemž nejtěžší úseky vedly přes bažiny západní Sibiře, permafrost východní Sibiře a skalnaté průsmyky kolem Bajkalu. Na stavbě pracovalo až 90 000 dělníků včetně politických vězňů a čínských kuliů. Dokončení hlavní trasy v roce 1905 (s trajektem přes Bajkal) a definitivní propojení v roce 1916 (Circumbajkalská dráha) vytvořilo souvislé spojení dvou kontinentů.

Pro československé legie se magistrála stala během občanské války osou jejich existence - kontrola železnice znamenala kontrolu Sibiře. Od května 1918 do února 1920 ovládaly legie většinu trati od Penzy po Vladivostok, což jim umožnilo evakuaci přes Tichý oceán. Boje o jednotlivé stanice, obrněné vlaky a strategické mosty určovaly osud legionářů. Jejich "zlatý vlak" s 8 vagony carského zlata projel celou magistrálou jako pojistka diplomatického vlivu.

Ekonomický a strategický význam

Magistrála transformovala ruskou ekonomiku umožněním těžby sibiřských nerostů, exportu obilí z černozemních oblastí a importu čaje a hedvábí z Číny. Roční objem přepravy vzrostl z 2 milionů tun v roce 1905 na 15 milionů tun v roce 1913. Cesta z Moskvy do Vladivostoku se zkrátila z několika měsíců na 10 dní. Migrace podél železnice přivedla do Sibiře 5 milionů osadníků, kteří vytvořili nová města a zemědělské oblasti.

Vojenský význam magistrály se projevil během rusko-japonské války 1904-1905, kdy neumožnila dostatečně rychlý přesun posil, což přispělo k ruské porážce. Během první světové války sloužila pro dovoz amerických a japonských dodávek přes Vladivostok. V občanské válce kontrola železnice rozhodovala o vítězství - Kolčak, Děnikin i bolševici bojovali především o uzlové stanice.

Československé legie využívaly magistrálu jako pohyblivou základnu - jejich obrněné vlaky "Orlík" a "Zborov" se staly legendárními. Ešelony s legionáři, jejich rodinami a zajatci vytvářely pojízdná města s vlastní správou, dílnami, nemocnicemi i tiskárnami. Kontrola magistrály dávala legiím vyjednávací sílu vůči všem stranám konfliktu a umožnila jim bezpečnou evakuaci výměnou za neutralitu.

Zajímavosti

• Československé legie razily vlastní "sibiřské mince" pro platby podél magistrály - 1, 5 a 10 kopějek s českým lvem, které dnes patří k nejvzácnějším numismatickým raritám.
• Nejdražší jízdenka na magistrále stála v roce 1914 za první třídu z Moskvy do Vladivostoku 144 zlatých rublů, což představovalo roční plat úředníka.
• V muzeu v Novosibirsku je uložen vagón č. 1691, ve kterém cestoval Masaryk při své inspekční cestě k legiím v roce 1918 - obsahuje původní vybavení včetně trezoru na diplomatické dokumenty.