Tribun

Tribun byl římský úřad zahrnující vojenské velitele legií a civilní magistráty s právem veta, přičemž zejména tribuni lidu představovali ochránce plebejských práv proti patricijské zvůli a hráli klíčovou roli v politických zápasech republiky. Tento významný úřad, jehož název pochází od latinského tribus (kmen), existoval v různých formách od raného období republiky až do pozdní říše. V numismatice se tribunská symbolika objevuje na republikánských a císařských mincích prostřednictvím zkratky TR P (tribunicia potestas) datující císařské ražby a zobrazení tribunských sedadel.

Historie a vývoj

Úřad tribuna vznikl podle tradice roku 494 př. Kr. během první secese plebejů na Posvátnou horu. Plebejové protestující proti dluhům a patricijské zvůli si vynutili vytvoření vlastních magistrátů - tribuni plebis. Původně dva, později deset tribunů lidu měli chránit plebeje před magistráty. Jejich osoba byla sacrosancta - posvátná a nedotknutelná, útok na tribuna znamenal prokletí a smrt. Právo intercessio (veto) mohlo zastavit jakékoliv rozhodnutí magistráta kromě diktátora.

Vojenští tribuni (tribuni militum) existovali od počátku republiky. Každá legie měla šest tribunů velících po dva měsíce. Tribuni militum consulari potestate (vojenští tribuni s konzulskou mocí) nahrazovali v letech 444-367 př. Kr. občas konzuly, umožňujíc plebejům přístup k nejvyšší moci. Za pozdní republiky byli mladší tribunové z řad senátorské mládeže získávající vojenské zkušenosti, starší tribunové zkušení velitelé.

Tribunát lidu se stal nástrojem politického boje. Tiberius Gracchus jako tribun 133 př. Kr. prosadil pozemkovou reformu, byl zabit patriciji. Jeho bratr Gaius Gracchus rozšířil tribunské pravomoci, zavedl obilní zákony. Saturninus a Glaucia používali tribunát pro radikální reformy. Clodius jako tribun 58 př. Kr. vyhnal Cicerona, organizoval městské gangy. Tribunát umožňoval ambiciózním politikům obcházet senát apelem na lid.

Caesar a Augustus transformovali tribunát. Julius Caesar omezil tribunské veto, později jako diktátor ignoroval tribuny. Augustus převzal tribunicia potestas 23 př. Kr. doživotně bez zastávání úřadu, získav nedotknutelnost a právo veta. Císařové datovali vládu podle let tribunské moci - TR P I, TR P II atd. Republikánský tribunát přežíval formálně, ale bez skutečné moci proti císaři držícímu permanentní tribunskou autoritu.

Další specializované tribunáty existovaly v říši. Tribuni aerarii původně vybírali vojenský sold, později tvořili třetí třídu soudců. Tribuni cohortis veleli pomocným jednotkám a prétoriánským kohortám. Tribuni laticlavii - mladí senátoři sloužící rok v legii s širokým purpurovým pruhem. Za dominátu tribuni scholae palatinae veleli palácové gardě. Byzantská hodnost tribunos pokračovala do 7. století.

Tribunské pravomoci

Tribuni lidu disponovali unikátními pravomocemi. Ius auxilii - právo pomoci umožňovalo ochránit občana před magistrátem, zastavit zatčení nebo trest. Ius intercessionis - právo veta proti rozhodnutí magistrátů, senátu nebo návrhům zákonů. Ius agendi cum plebe - právo svolávat plebejská shromáždění a předkládat zákony. Coercitio - donucovací moc včetně pokut a uvěznění. Tribunové mohli soudit i konzuly po skončení úřadu.

Sakrosanktní status chránil tribuny před násilím. Kdokoliv napadl tribuna propadl prokletí - sacer esto - mohl být beztrestně zabit. Dům tribuna byl azylem, dveře musely být otevřené pro prosebníky. Tribunové nesměli opustit Řím přes noc během úřadu. Omezení - neměli imperium, nemohli velet vojsku, senát mohl vyhlásit senatus consultum ultimum suspendující jejich pravomoci.

Vojenští tribunové měli odlišné kompetence. Tribuni laticlavii zastupovali legáta, veleli v bitvě části legie. Tribuni angusticlavii z jezdeckého stavu vykonávali administrativní funkce, soudili vojenské delikty. Starší tribunové veleli kohortám, mladší centuriím. Rotace velení po dvou měsících zajišťovala získání zkušeností. Za císařství tribunát became prvním stupněm senátorské kariéry.

Tribuni na mincích

Republikánské mince zobrazovaly tribunské symboly. Denáry rodiny Licinii připomínaly Gracchovské tribuny. Sella curulis mezi fasces symbolizovala úřední moc. Hlasovací destičky a urny odkazovaly na tribunské zákony. Marcus Antonius razil aurey jako augur a tribun. Reference na leges tribuniciae - Gabinia, Manilia - legitimizovaly mimořádná imperia.

Císařské mince standardně uváděly tribunskou moc v titulature. TR POT nebo TRIB POT s číslem umožňuje přesné datování - Augustus TR P XXXVII, Nero TR P XIII. Tribunicia potestas se obnovovala každý rok k výročí udělení. Reverzní typy s TRIBVNIC POTEST zobrazovaly císaře na tribunském sedadle. Některé emise zdůrazňovaly tribunskou sakrosanktnost obrazem Vesty nebo Concordie.

Provinciální a legionářské mince příležitostně zmiňovaly vojenské tribuny. Koloniální ražby s LEG a číslem legie implikují tribunské velení. Alexandrijské tetradrachmy titulují prefekty někdy jako tribuny. Byzantské solidy používaly PERPETVVS TRIBVNVS pro zdůraznění kontinuity s římskou tradicí. Středověcí tribuni v italských městech razili komunální mince s titulem.

Zajímavosti

• Tribun Tiberius Gracchus byl zabit úlomkem tribunského sedadla v prvním politickém násilí v Římě za 400 let
• Marcus Antonius sloužil jako vojenský tribun pod Caesarem v Galii před politickou kariérou
• Tribun Clodius se nechal adoptovat plebejcem, aby mohl zastávat úřad, ačkoliv byl patricij
• Císař Galba vládl pouze 7 měsíců, ale stihl vydat mince s TR P II díky překryvu kalendářního roku
• Cola di Rienzo se prohlásil tribunem Říma 1347, pokusil se obnovit římskou republiku
• Napoleon vytvořil Tribunát jako zákonodárnou komoru, zrušil jej 1807 pro odpor