Velmož

Velmož byl příslušník nejvyšší šlechty ve středověku a raném novověku, který vlastnil rozsáhlé pozemky, disponoval politickou mocí a často měl právo razit vlastní mince. Velmoži tvořili vládnoucí vrstvu feudální společnosti, zasedali v královských radách, zastávali nejvyšší úřady a jejich mince s erbovními znaky obíhaly v regionech, které ovládali.

Historie

Velmožská vrstva vznikla v raném středověku z družiníků a vojenských velitelů, kteří získávali půdu za službu panovníkovi. Karolinská říše ustanovila systém, kde velmoži dostávali léna výměnou za vojenskou pomoc a správu území. Postupně se tato práva stala dědičná a velmoži si vybudovali téměř nezávislé postavení. Ve vrcholném středověku tvořili velmoži uzavřenou kastu s vlastními privilegii - pouze oni mohli vlastnit hrady, vést vlastní vojenské oddíly a soudit na svých panstvích. Rozdělovali se na různé stupně podle moci a bohatství - od říšských knížat přes hrabata a barony po nižší šlechtu.

Velmoži kontrolovali většinu půdy ve středověké Evropě. Na jejich panstvích žili poddaní, kteří odváděli dávky a robotovali. Velmožské hrady byly centry správy, soudnictví a vojenské moci. Velké rody jako Přemyslovci, Lucemburkové, Habsburkové nebo Wittelsbachové ovládaly celé země a soupeřily o královské koruny. Velmoži měli vlastní dvory napodobující královské, vydržovali umělce, učence a duchovní. Jejich sňatková politika formovala evropské dějiny - dynastie se spojovaly a dělily podle velmožských aliancí.

Renesance a raný novověk přinesly změny v postavení velmožů. Silní panovníci jako Ludvík XIV. ve Francii nebo Petr Veliký v Rusku omezovali velmožskou moc a centralizovali správu. Velmoži byli nuceni trávit čas u dvora, kde je panovník mohl kontrolovat. Přesto si uchovali obrovské bohatství a vliv. Osvícenský absolutismus a zejména Francouzská revoluce znamenaly konec tradičních velmožských výsad. Privilegia byla zrušena, majetek často zkonfiskován. V devatenáctém století se velmoži přeměnili ve velkostatkáře bez politické moci, jejich tituly se staly jen společenskou záležitostí. Definitivní konec velmožské éry přinesla první světová válka a pozemkové reformy, které rozparcelovaly velkostatky.

Velmožské mincovnictví

Právo razit mince bylo jedním z nejvýznamnějších velmožských privilegií. Panovníci udělovali toto právo jako léno nebo výsadu mocným velmožům, kteří pak razili vlastní mince se svým jménem, titulem a erbem. Velmožské mince musely respektovat určité standardy váhy a ryzosti, ale design byl v kompetenci velmože. První velmožské ražby pocházejí z desátého století, kdy němečtí vévodové získali mincovní regál. Ve dvanáctém a třináctém století měly mincovní práva stovky velmožů po celé Evropě.

Velmožské mincovny fungovaly na hradech nebo v poddanských městech. Razily se především stříbrné denáry, groše a brakteáty, od čtrnáctého století také zlaté mince. Kvalita velmožských mincí se velmi lišila - zatímco bohatí velmoži jako čeští Rožmberkové nebo saská knížata razili kvalitní mince, menší páni často znehodnocovali minci snižováním obsahu drahého kovu. Velmožské mince zobrazovaly heraldické symboly - lvy, orly, růže, hvězdy podle rodového erbu. Některé velmožské rody razily mince po staletí - například Schwarzenbergové, Lichtenštejnové nebo Thurn-Taxisové. S centralizací moci postupně velmožská mincovní práva zanikala. Poslední pravidelné velmožské ražby skončily počátkem devatenáctého století, pouze některá knížectví jako Lichtenštejnsko nebo Monako si uchovala mincovní právo dodnes.

Zajímavosti

• Český velmož Albrecht z Valdštejna razil vlastní mince v době své největší moci jako vévoda frýdlantský
• Rod Fuggerů, ač měšťanského původu, získal velmožský titul a právo razit zlaté mince
• Některé velmožské rody razily nouzové kožené nebo papírové peníze během obléhání svých hradů
• Lichtenštejnové jsou jediný velmožský rod, který dodnes vládne suverénnímu státu s právem ražby
• Největší sbírka velmožských mincí je uložena ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu - přes 50 tisíc exemplářů