VF (Very fine)
VF (Very Fine) je mezinárodně uznávané označení pro mince vysokého stupně zachovalosti, které vykazují jen mírné známky opotřebení při běžném oběhu. Tento stupeň zachovalosti představuje mince s dobře zachovanými detaily a jen s lehkým ohlazením nejvyšších částí reliéfu, což je činí atraktivními jak pro začínající, tak i pokročilé sběratele. Mince ve stavu Very Fine si uchovávají většinu původních detailů ražby, i když již nemají původní mincovní lesk, a tvoří důležitou kategorii na pomezí běžných oběhových exemplářů a sběratelsky ceněných kusů ve špičkovém stavu.
Historie
Klasifikace stavu zachovalosti mincí se začala systematicky rozvíjet v 19. století, kdy rostoucí zájem o numismatiku vedl k potřebě standardizovaného popisu stavu sbírkových exemplářů. Termín "Very Fine" se poprvé objevil v anglosaské numismatické literatuře kolem roku 1850 jako označení pro mince s dobrou kvalitou zachování, které však již prošly oběhem. Významným milníkem byl rok 1948, kdy americký numismatik Dr. William H. Sheldon vytvořil numerický systém hodnocení mincí (Sheldonova stupnice), který položil základy moderní standardizace. V této stupnici odpovídal stav Very Fine hodnotám 20-35 na 70bodové škále. V roce 1970 American Numismatic Association (ANA) formálně kodifikovala systém hodnocení, který zahrnoval VF jako standardní mezinárodní označení. S rozvojem profesionálních gradingových služeb v 80. letech 20. století, zejména založením PCGS (Professional Coin Grading Service) v roce 1986 a NGC (Numismatic Guaranty Corporation) v roce 1987, došlo k dalšímu zpřesnění definice VF a jeho dělení na substupně jako VF-20, VF-25, VF-30 a VF-35. V evropském kontextu se pro stejný stupeň zachovalosti často používalo i označení ss (sehr schön) v německy mluvících zemích nebo TB (Très Beau) ve frankofonních oblastech, ale v posledních desetiletích se mezinárodní označení VF prosadilo jako globální standard.
Charakteristika a hodnocení
Mince ve stavu Very Fine (VF) vykazují mírné, ale zřetelné známky oběhu, přičemž si však zachovávají většinu původních detailů ražby. Nejvyšší body reliéfu jsou lehce ohlazeny, ale všechny hlavní detaily zůstávají jasně viditelné a dobře definované. Původní mincovní lesk je již obvykle zcela nepřítomen, ale povrch mince je stále atraktivní a bez výrazných poškození. V rámci kategorie VF existují jemnější substupně, které přesněji definují míru zachovalosti: VF-20 (základní Very Fine s asi 50 % původních detailů), VF-25 (lepší Very Fine), VF-30 (Very Fine Plus) a VF-35 (Choice Very Fine, přibližně 75 % původních detailů). Na mezinárodní 70bodové Sheldonově stupnici tak stupeň VF pokrývá rozmezí 20-35 bodů. V některých evropských systémech se můžeme setkat s ekvivalentním označením 2/2- až 2/1+ nebo číselným hodnocením 40-55 na 100bodové škále. U historických mincí, zejména středověkých a antických, je kategorie VF často považována za velmi dobrý stav zachování vzhledem k věku a původní kvalitě ražby těchto mincí.
Význam pro investory a sběratele
Pro sběratele představují mince ve stavu VF často optimální poměr mezi kvalitou a cenou. Jsou dostatečně zachovalé, aby vynikly všechny důležité detaily a mince působila esteticky příjemně, ale zároveň jsou cenově dostupnější než exempláře ve stavech EF (Extremely Fine) nebo UNC (Uncirculated). Pro začínající sběratele je kategorie VF často doporučována jako výchozí bod pro budování sbírky, zejména u starších a vzácnějších emisí. U některých typů historických mincí, kde jsou exempláře ve špičkovém stavu extrémně vzácné, mohou být kusy ve stavu VF vrcholem dostupné kvality a představovat významnou sběratelskou hodnotu. Pro investory jsou mince ve stavu VF zajímavé především u vzácnějších ražeb, kde rozdíl v ceně oproti lepším stavům zachovalosti může být menší než potenciál budoucího zhodnocení vzhledem k omezené nabídce na trhu.
Příklady
Typickými příklady mincí, u kterých je stupeň VF zvláště relevantní, jsou:
- Historické oběžné mince – např. stříbrné tolary 16.-19. století, kde exempláře ve stavu VF představují dostupnou kvalitu s dobře zachovanými detaily
- Antické mince – řecké tetradrachmy nebo římské denáry, kde stav VF může být již velmi dobrým stavem zachování
- Vzácnější ražby z 19. a raného 20. století – např. zlaté mince z období před první světovou válkou
- Přechodné ražby – mince z období změn státních zřízení nebo měnových reforem, které byly krátce v oběhu
Zajímavosti
- U některých typů historických mincí, jako jsou středověké brakteáty nebo antické mince, může být stav VF považován za vynikající vzhledem k technologii ražby a běžnému stavu dochování těchto emisí.
- Profesionální gradingové společnosti jako PCGS nebo NGC zapouzdřují mince do speciálních pouzder s uvedením přesného stupně zachovalosti, což zvyšuje důvěryhodnost a obchodovatelnost mincí ve stavu VF na mezinárodním trhu.
- Zatímco u moderních mincí je rozdíl v ceně mezi stavy VF a UNC často několikanásobný, u některých vzácných historických ražeb může být i mince ve stavu VF oceněna na tisíce nebo desetitisíce eur.
- Zajímavým fenoménem je tzv. "cabinet toning" (kabinetová patina) – přirozené zabarvení povrchu stříbrných mincí, které se může vyvinout i u exemplářů ve stavu VF při dlouhodobém uložení ve starých mincovních kabinetech, a které může zvýšit atraktivitu a hodnotu mince.