Antoniniány Galliena
Gallienus (asi 218–268) vládl římské říši patnáct let uprostřed krize třetího století. Přišel o Británii, Hispánii i velkou část Galie, porazil ale řadu uzurpátorů a jako první budoval pohyblivé jízdní sbory, které se daly rychle přesunout k ohrožené hranici. Roku 268 jej u Milána zavraždili vlastní důstojníci.
Řazení produktů
Výpis produktů
Antoninián císaře Galliena z roku 259, ražený v Mediolaně. Radiátní portrét na líci a stojící postava na rubu představují charakteristickou obraznost římského císařství v...
Antoninián císaře Galliena připomíná neklidnou polovinu 3. století a římskou naději na obnovení pořádku na východě říše. Reverz s císařem a božstvem Solem doprovází opis ORIENS...
Antoninián císaře Galliena z období společné vlády s Valeriánem zachycuje oba panovníky při symbolickém předání Victorie. Vojenský motiv VIRTVS AVGG připomíná společnou autoritu...
Antoninián císaře Galliena z období společné vlády s Valeriánem zachycuje oba panovníky na reverzu s opisem VIRTVS AVGG. Vojenská symbolika zdůrazňuje jejich společnou autoritu...
Antoninián císaře Galliena připomíná římskou vojenskou vítěznou symboliku prostřednictvím reverzního typu VICTORIA GERMAN. Certifikovaný exemplář z období krize třetího století...
Antoninián císaře Galliena připomíná vojenské úspěchy Římské říše ve třetím století. Reverz s okřídlenou Victorií a opisem VICTORIA GERM spojuje výraznou antickou symboliku s...
Antoninián císaře Galliena připomíná neklidné období římské říše ve 3. století. Reverz s opisem VICTORIA AVG vyjadřuje císařské vítězství a naději na obnovení stability....
Antoninián císaře Galliena zachycuje výraznou symboliku vítězství, která měla v neklidném prostředí římského 3. století mimořádný význam. Radiátní portrét doplňuje figurální...
Billonový antoninián císaře Galliena zachycuje římskou vítěznou symboliku v neklidném období 3. století. Reverz s Victorií a opisem VICT GERMANICA připomíná vojenský úspěch,...
Antoninián císaře Galliena připomíná ideu věčného Říma v neklidném období krize 3. století. Reverz zachycuje personifikaci Říma předávající Vítězství panovníkovi. Mince je...
Antoninián císaře Galliena připomíná neklidné období římské říše ve 3. století. Reverz s personifikací Providentie vyjadřuje prozíravost a péči o budoucnost státu. Mince z...
Antoninián císaře Galliena připomíná neklidné období římské říše ve 3. století. Reverz s personifikací Providentie vyjadřuje prozíravost a péči o budoucnost státu. Mince z...
Gallienus (asi 218–268) nastoupil roku 253 nejprve jako spoluvládce svého otce Valeriana. Přebíral říši v době, které dějepisci říkají krize třetího století – období, kdy se římský stát ocitl blíž zániku než kdykoli předtím.
Rozhodující rána přišla roku 260, kdy jeho otec padl u Edessy do perského zajetí. Císař zůstal na vše sám a v následujících měsících ztratil kontrolu nad Británií, Hispánií, Germánií i velkou částí Galie, kde si Postumus vytvořil vlastní takzvané galské císařství.
Přesto se nevzdal. Postupně porazil několik uzurpátorů, mimo jiné Ingenua, Macriana a Aemiliana, a roku 259 zvítězil nad germánskými kmeny u Mediolana, dnešního Milána. Držel tak pohromadě alespoň jádro říše.
Trvalou stopu zanechal ve vojenství. Jako první budoval sbory složené převážně z jízdy, takzvané comitatenses, které bylo možné rychle přesunout kamkoli bylo potřeba. Šlo o odpověď na dobu, kdy nepřítel mohl udeřit na kterékoli z mnoha ohrožených hranic.
Ke správě přistupoval stejně nekompromisně. Odebral senátorům vojenská velení, čímž posílil moc císaře a otevřel cestu profesionálním důstojníkům z nižších vrstev. Vydal také jedno z prvních prohlášení, kterým se křesťanům přiznávala snášenlivost a vracely se jim kostely a hřbitovy.
Zemřel v září roku 268 při obléhání Milána, kde jej zavraždil důstojník Cecropius ve spiknutí vlastních velitelů. Krize tím neskončila, jeho reformy ale připravily půdu císařům, kteří říši o dvě desetiletí později znovu sjednotili.
Jeho patnáct let u moci bývá popisováno jako neustálé hašení požárů na několika stranách zároveň. Že říše tuto dobu vůbec přečkala, se v novějším bádání připisuje z velké části právě jemu – dřívější dějepisci, opírající se o senátorské zdroje, k němu byli mnohem přísnější.
