Antoniniány Postuma
Postumus vládl v letech 260 až 269 takzvanému galskému císařství, samostatnému útvaru, který se za krize třetího století oddělil od Říma a měl vlastní senát i úřady. Ovládal Galii, Germánii, Británii i Hispánii, sídlil v Kolíně nad Rýnem nebo v Trevíru a po devíti letech vlády jej zabili vlastní vojáci.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný antoninián císaře Galliena připomíná neklidnou polovinu 3. století. Reverz s personifikací míru Pax, olivovou ratolestí a žezlem vytváří působivý protipól k vojenským...
Antoninián císaře Valeriána z antiochijské mincovny zachycuje na rubu Valeriána a jeho syna Galliena jako spoluvládce. Datovaný titulární opis zasazuje ražbu do roku 257, kdy...
Billonový antoninián císaře Valeriána I. připomíná neklidnou polovinu 3. století, kdy Římská říše čelila vojenským i hospodářským otřesům. Reverz se Solem a opisem ORIENS AVGG...
Billonový antoninián císaře Galliena připomíná římské vítězství nad Germány. Reverz s Victorií předávající panovníkovi vítězný věnec zachycuje výraznou propagandistickou scénu z...
Antoninián císařovny Saloniny připomíná rodinné a náboženské hodnoty římského císařství v neklidném 3. století. Reverz s personifikací Pietas a třemi dětmi odlišuje tuto ražbu...
Antoninián císaře Valeriána zachycuje dramatické období krize římské říše ve 3. století. Reverz s Apollónem, vavřínovou ratolestí a lyrou představuje božského ochránce, zatímco...
Antoninián mladého caesara Salonina zachycuje nejistou dobu krize římského císařství. Reverz SPES PVBLICA představuje personifikaci Naděje předávající květ budoucímu...
Antoninián císaře Galliena z let 255–256 zachycuje panovníka přijímajícího věnec od okřídlené Victorie. Výjev oslavující císařské vítězství pochází z neklidného období římské...
Římský antoninián císařovny Saloniny z let 257–258 zaujme portrétem na půlměsíci a reverzem zasvěceným bohyni Juno. Mince ražená v Římě připomíná dynastickou reprezentaci...
Stříbrný antoninián císařovny Saloniny připomíná duchovní svět Římské říše 3. století. Reverz s bohyní Segetií stojící v chrámu odkazuje na ochranu úrody a zemědělství. Mince je...
Postumus se dostal k moci roku 260, kdy se římská armáda v Galii vzbouřila proti císaři Gallienovi a provolala jej císařem. Vznikl tak útvar, kterému dnešní dějepisci říkají galské císařství – samostatná říše na severozápadě římského světa.
Doba mu k tomu dala příležitost. Rok 260 byl pro Řím zdrcující: císař Valerianus padl do perského zajetí a hranice se hroutily na několika stranách zároveň. Provincie, které se cítily opuštěné, si našly vlastního vládce.
Jeho panství bylo rozsáhlé. Ovládal Galii s výjimkou Narbonské, obě germánské provincie, Raetii, Británii i Hispánii – tedy velkou část západu říše, s hlavním sídlem patrně v Kolíně nad Rýnem nebo v Trevíru.
Zajímavé je, jak se ke svému postavení stavěl. Nechoval se jako odpadlík, který chce zničit Řím; nechystal se táhnout na Itálii a jeho hlavním úkolem byla obrana porýnské hranice před germánskými kmeny. Vytvořil vlastní senát i úřady po římském vzoru a v podstatě zastupoval císařskou moc tam, kde selhala.
Devět let se mu dařilo držet své země pohromadě, což bylo v té době mimořádné. Většina uzurpátorů oné doby padla během měsíců, on vydržel déle než mnozí legitimní císaři. Pomohlo mu, že jeho vojáci v něm viděli obránce vlastní země, ne dobyvatele cizí.
Konec přišel v lednu roku 269. Vzbouřil se voják Laelianus a Postumus se pokusil zabránit svým mužům, aby vyplenili dobyté Mogontiacum, dnešní Mohuč. Vlastní vojáci se proto obrátili proti němu a zabili jej – zaplatil za to, že jim odepřel kořist.
Galské císařství jej přežilo jen o několik let. Roku 274 je císař Aurelianus znovu připojil k říši a rozdělený římský svět se naposledy sešel v jedněch rukou. Postumovo panství tak zůstalo epizodou, která ale ukázala, že západní provincie dokážou žít i bez Říma.





