Antoniniány z Antiochie
Antoniniány z Antiochie razila hlavní římská mincovna na východě říše v syrské metropoli od vlády Gordiána III. (238–244) až do Diokleciánovy reformy na konci 3. století. Nesou portréty legitimních císařů, východních uzurpátorů i palmýrského vládce Vaballatha a sledují postupné znehodnocování stříbra.
Řazení produktů
Výpis produktů
Antoninián císaře Valeriána zachycuje římskou vojenskou symboliku prostřednictvím reverzu VIRTVS AVGG se dvěma stojícími postavami. Billonová mince z antiochijské mincovny je...
Antoninián císaře Valeriána připomíná zápas Římské říše o stabilizaci východních provincií během neklidného 3. století. Reverz s personifikací Východu předávající věnec císaři...
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. z antiochijské mincovny spojuje výrazný paprskovitý portrét mladého vládce s postavou bohyně Pax. Certifikace NGC Ch VF podtrhuje...
Antoninián císaře Valeriána z antiochijské mincovny zachycuje na rubu Valeriána a jeho syna Galliena jako spoluvládce. Datovaný titulární opis zasazuje ražbu do roku 257, kdy...
Billonový antoninián císaře Galliena připomíná římské vítězství nad Germány. Reverz s Victorií předávající panovníkovi vítězný věnec zachycuje výraznou propagandistickou scénu z...
Ovládací prvky výpisu
Antoniniány z Antiochie vznikaly v syrské metropoli, jedné z hlavních mincoven římského východu. Antoninián zavedl Caracalla roku 215 jako minci nejspíš v hodnotě dvou denárů, s paprskovou korunou na hlavě císaře. Z Antiochie jsou antoniniány známy od vlády Gordiána III. (238–244) a mincovna je pak razila pro většinu vládců až do konce 3. století.
Následovaly velké emise Filipa Arabse, Decia, Treboniana Galla a Volusiana a společné ražby Valeriána a Galliena. Antiochie zažila i nájezd Peršanů krále Šápúra I., kteří město v polovině 50. let vyplenili. V letech 260–261 tu vlastní antoniniány razili bratři Macrianus a Quietus, provolaní za císaře na východě po porážce a zajetí Valeriána Peršany roku 260.
Antiochie razila i pro Claudia II. Gothica. Zvláštní skupinu tvoří antoniniány z počátku Aureliánovy vlády, kdy císař ještě uznával palmýrského vládce: na líci nesou Aureliána, na rubu syna královny Zenobie Vaballatha. Po Aureliánovi tu vznikaly antoniniány Tacita, Proba, Cara a jeho synů Carina a Numeriána. Na antiochijských kusech je vidět i postupné znehodnocování – ze stříbrné mince se stal bronz s nepatrným podílem stříbra.
Antoniniány z Antiochie končí za Diokleciána, jehož měnové reformy na konci 3. století antoninián nahradily novými nominály.





