Antoniniány z mincovny Lugdunum
Antoniniány z mincovny Lugdunum pocházejí hlavně z let po roce 274, kdy Aurelián obnovil zdejší mincovnu v dnešním francouzském Lyonu. Razila je pro něj i jeho nástupce – Floriána, Proba, Cara, Carina, Numeriána a Maximiána – až do poloviny 90. let 3. století, kdy antoninián ustoupil follisu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný antoninián císařovny Saloniny připomíná duchovní svět Římské říše 3. století. Reverz s bohyní Segetií stojící v chrámu odkazuje na ochranu úrody a zemědělství. Mince je...
Ovládací prvky výpisu
Antoniniány se v Lugdunu ve velkém začaly razit až poté, co mincovnu na konci roku 274 obnovil císař Aurelián. Antoninián byl v té době mince s paprsčitou korunou na hlavě panovníka, ražená z bilonu – slitiny s malým podílem stříbra.
Katalog RIC sem řadí i antoniniány z let kolem 258, kdy vládli Valerián s Gallienem, mezi nimi typ Gallienovy manželky Saloniny s chrámem bohyně Segetie a opisem DEAE SEGETIAE. Zda tyto ražby opravdu vznikly v Lugdunu, nebo v jiné galské mincovně, se v literatuře posuzuje různě.
Po Aureliánovi razilo Lugdunum antoniniány pro krátkou vládu Floriána (276), ve velkém pro Proba (276–282), dále pro Cara a pro Carina s Numeriánem a nakonec pro Maximiána, Diokleciánova spoluvladaře. Nejvíce typů eviduje katalog u Proba a Maximiána. Poslední lyonské antoniniány Maximiána datuje do roku 295, krátce po Diokleciánově reformě, která zavedla follis.
