Bankovky z Eckartsau

Eckartsau je nenápadná obec v Dolních Rakousích, v okrese Gänserndorf, s necelými třinácti sty obyvateli a rozlohou zhruba devětačtyřicet čtverečních kilometrů. Do dějin ji zapsal její zámek.

Právě zámek Eckartsau byl posledním sídlem císaře Karla I. na rakouské půdě. Po skončení první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska tu pobýval, než v březnu roku 1919 zemi opustil.

Tím okamžikem skončila habsburská vláda nad Rakouskem. Šest set let dynastie se uzavřelo odjezdem jednoho muže z venkovského zámku ve Vídeňské pánvi – bez obřadu, bez bitvy, bez korunovace nástupce.

Tato souvislost dává obecním bankovkám z téže doby zvláštní rozměr. Zatímco se rozpadal stát, obce po celém Rakousku si vydávaly vlastní poukázky, protože oběživa byl nedostatek a nikdo nevěděl, čím se bude zítra platit.

Šlo o papíry s malými nominály, kryté obecní pokladnou a určené k místní útratě. Neměly státní pověření a jejich platnost byla omezena na katastr obce, což v době rozvráceného hospodářství nikomu nevadilo – lidé je brali, protože jinou možnost neměli, a protože obecní úřad znali osobně.

Od roku 1920 se navíc z těchto papírků staly sběratelské předměty. Obce začaly vydávat barevné série s místními motivy a prodávaly je nad jmenovitou hodnotu, čímž si přilepšily do rozpočtu.

Dnes jsou proto nouzové bankovky z rakouských obcí dvojím dokumentem. Vypovídají o hospodářském rozvratu první republiky a zároveň o tom, jak si malá místa zaznamenala vlastní podobu v okamžiku, kdy se kolem nich hroutila stará Evropa.

U Eckartsau se ta souvislost nabízí obzvlášť. Na jednom místě se sešel konec šestisetleté dynastie a začátek doby, kdy si každá vesnice tiskla peníze sama – dvě podoby téhož rozpadu, jen v jiném měřítku.