Bankovky z Německa
Bankovky z Německa zahrnují papírová platidla od císařství po sjednocení: bankovky Říšské banky, jejíž marka se v inflaci roku 1923 zhroutila, říšské marky z let 1924–1948, pomocné poukázky wehrmachtu i marky obou německých států, které vznikly po měnové reformě roku 1948 na západě a na východě země.
Řazení produktů
Výpis produktů
Německý zúčtovací poukaz pro Wehrmacht v nominálu 10 reichsmark je zajímavým dokladem válečného peněžního provozu. Bankovka pochází z původního balíčku; jednotlivé kusy se mohou...
Ovládací prvky výpisu
Říšská banka (Reichsbank) zahájila činnost 1. ledna 1876 podle bankovního zákona ze 14. března 1875 jako ústřední emisní banka Německého císařství. Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 přestalo Německo razit zlaté mince. Na posílení zlatého pokladu Říšské banky se pak sbíraly i zlaté šperky; kdo je odevzdal výkupně zlata, dostal pamětní potvrzení.
Za války a po ní se papírová marka rychle znehodnocovala. Zatímco v roce 1914 stál americký dolar 4,2 marky, 20. listopadu 1923 to bylo 4,2 bilionu marek a Říšská banka vydávala bankovky až na 100 bilionů. Od 15. listopadu 1923 nahradila papírovou marku rentová marka v poměru bilion ku jedné a bankovní zákon z 30. srpna 1924 zavedl říšskou marku.
Říšská marka platila až do měnové reformy 20. června 1948. Za druhé světové války vedle ní obíhaly pomocné poukázky pro wehrmacht; podle textu na nich nešlo o veřejné platidlo, ale o peníze jen pro platební styk uvnitř armády.
Měnová reforma roku 1948 rozdělila Německo i peněžně. Na západě vydávala německou marku Banka německých zemí a od roku 1957 Spolková banka (Bundesbank). Na východě vydávala bankovky Německá cedulová banka a od roku 1968 platila marka NDR, kterou 1. července 1990 nahradila marka německá. Ta pak zanikla s přechodem na euro a zákonným platidlem byla do 31. prosince 2001.
