Bankovky z Rakouska
Rakouské bankovky vyprávějí dějiny země ve zkratce: od koruny rozvrácené poválečnou inflací přes šilink zavedený roku 1925 a zrušený po anšlusu, jeho obnovu roku 1945 až po přechod na euro v roce 2002. Dvakrát za jedno století musela země začínat s vlastní měnou úplně znovu, pokaždé po prohrané válce.
Řazení produktů
Výpis produktů
Rakouská bankovka 100 šilinků s portrétem Eugena Böhm-Bawerka připomíná období pozdního šilinku a tradici národní bankovní grafiky. Certifikace PMG 55 potvrzuje velmi pěkný...
Dvoukorunová bankovka z roku 1917 s razítkem Deutschösterreich zachycuje proměnu peněžního oběhu po rozpadu Rakouska-Uherska. Pochází z bankovního balíčku; většina kusů je v...
Jednokorunová bankovka z roku 1916 s razítkem Deutschösterreich připomíná přechodné období po rozpadu Rakouska-Uherska. Pochází z bankovního balíčku, většina kusů je v...
Nouzová rakouská bankovka 50 schillingů z roku 1945 vznikla v období poválečné obnovy pod správou spojeneckých okupačních sil. Představuje důležitý doklad obnovy měnového...
Rakouská bankovka 100 schillingů z roku 1960 nese portrét skladatele Johanna Strausse mladšího, symbolu vídeňské hudební tradice. Emise propojuje kulturní dědictví Rakouska s...
Rakouská bankovka 100 schillingů s datem 1969 představuje malířku Angeliku Kauffmann, významnou osobnost evropského klasicismu. Emise propojuje umění, tradici a kulturní...
Rakouská bankovka s nominální hodnotou 1000 schillingů představuje významnou osobnost vědy Erwina Schrödingera a odráží intelektuální tradici země. Emise z počátku 80. let...
Nouzová bankovka z rakouského St. Veit im Pongau z roku 1920 zaujme bohatou ornamentikou a motivem místní léčebny. Představuje typický příklad regionálního platidla vydaného v...
Nouzová bankovka z dolnorakouské obce Eckartsau z roku 1920 zachycuje typické lokální motivy i architekturu regionu. Představuje autentický doklad ekonomických poměrů po rozpadu...
Nouzová bankovka z Horního Rakouska vydaná organizací péče o válečné poškozence v Rohrbachu představuje zajímavé svědectví sociálních poměrů po první světové válce i lokální...
Nouzová bankovka z dolnorakouského Kilbu z roku 1920 představuje typické lokální platidlo poválečné doby. Zaujme dekorativním provedením a motivy spojenými s historií a...
Nouzová bankovka z dolnorakouského Haidershofenu z roku 1920 je ukázkou lokálního platidla poválečné doby. Vyniká přehlednou typografií a motivem obce s kostelem zasazeným do...
Rakouské bankovky prošly ve dvacátém století dvěma úplnými výměnami a jedním zánikem. Po rozpadu monarchie zůstala republika s korunou, kterou poválečná inflace srazila na zlomek dřívější hodnoty; peníze ztrácely smysl rychleji, než se stačily tisknout.
Nápravu přinesl šilinkový zákon z prosince 1924. K 1. březnu 1925 nahradil korunu nový šilink, a to v poměru jeden šilink za deset tisíc korun – číslo, které samo o sobě nejlépe ukazuje, co se s předchozí měnou stalo. Šilink se dělil na sto grošů a rakouské hospodářství se s ním konečně stabilizovalo.
První období měny ukončila politika. Po připojení Rakouska k Německu roku 1938 byl šilink stažen a vyměněn za říšskou marku v poměru jedna a půl šilinku za marku. Rakousko tím na sedm let přestalo mít vlastní peníze.
Obnova přišla krátce po válce, 30. listopadu 1945. Nový šilink se zprvu potýkal s nedostatkem zboží i s okupačními zónami, během padesátých let ale ztvrdl a stal se jednou z nejstabilnějších měn v Evropě – pověst, kterou si Rakousko drželo až do konce jeho existence.
Na pozdějších bankovkách se objevovaly tváře, jimiž se země hlásila ke svému kulturnímu a vědeckému odkazu, mimo jiné Wolfgang Amadeus Mozart nebo ekonom Eugen von Böhm-Bawerk. Papírové peníze tak plnily i roli galerie osobností, které měl znát každý. Volba jmen přitom nebyla samozřejmá: země, jež ve dvacátém století dvakrát ztratila stát i měnu, si tímhle způsobem připomínala, čím zůstala i bez říše.
Poslední kapitola se uzavřela s evropskou integrací. Přepočítací kurz byl pevně stanoven na 13,7603 šilinku za euro a roku 2002 šilinkové bankovky z oběhu zmizely. Sedmasedmdesát let existence tak měna uzavřela ve chvíli, kdy byla nejsilnější – nikoli kvůli krizi, ale kvůli rozhodnutí sdílet peníze se sousedy.
