Bankovky z USA

Americké bankovky patří k nejrozšířenějším platidlům světa. Samotný dolar zavedl zákon o ražbě z roku 1792, který jej vymezil jako 371,25 gránu, tedy zhruba 24 gramů ryzího stříbra, případně odpovídající množství zlata. Dělí se na sto centů.

Po většinu 19. století fungoval systém dvojkovový, tedy se stříbrem i zlatem zároveň. Zákonem z roku 1900 přešly Spojené státy na zlatý standard a hodnota dolaru se ustálila na 20,67 dolaru za trojskou unci zlata.

Rozhodující zlom přišel roku 1971, kdy byla vazba na zlato zrušena úplně. Dolar se tím stal měnou, jejíž hodnota nestojí na drahém kovu, ale na důvěře v americké hospodářství – a překvapivě mu to neublížilo.

Jeho světové postavení se budovalo ve dvacátých letech a upevnila jej brettonwoodská dohoda z roku 1944, která z dolaru udělala kotvu poválečného měnového systému. Dodnes je nejpoužívanější měnou mezinárodních obchodů a rezerv centrálních bank; v dolarech se obchoduje ropa, zlato i většina surovin.

Papírové peníze dnes vydává Federální rezervní systém v podobě takzvaných Federal Reserve Notes. V lednu 2025 obíhalo v hotovosti zhruba 2,37 bilionu dolarů, přičemž velká část tohoto objemu se nachází mimo Spojené státy.

Běžné bankovky mají hodnoty od jednoho do sta dolarů, k tomu obíhají mince od centu po dolar. Vyšší nominály existovaly, dnes ale patří spíš sběratelům – bankovky v hodnotě pěti set či tisíce dolarů se z oběhu stáhly a jejich cena na trhu dávno převyšuje tu nominální.

Zajímavostí americké měny je i to, jak málo se mění. Zatímco většina zemí své bankovky pravidelně obměňuje, dolarové platí bez omezení bez ohledu na rok vydání – i papír z devatenáctého století je stále zákonným platidlem ve své nominální hodnotě, byť by jej žádný sběratel do obchodu nikdy nedonesl.