Bankovky ze Sovětského svazu

Sovětské bankovky provázely existenci Sovětského svazu od roku 1922, kdy rubl nahradil dřívější měnu carského Ruska, až do rozpadu státu roku 1991. Dělil se na sto kopejek a jeho dějiny jsou vlastně dějinami sovětského hospodářství ve zkratce.

Rubl prošel několika zásadními reformami. Roku 1924 byl po poválečné hyperinflaci ustálen na hodnotě zlatého rublu; roku 1947 přišla konfiskační reforma, která snížila hodnotu papírových peněz na desetinu; a roku 1961 následovalo přecenění, kdy jeden nový rubl odpovídal deseti starým a přepočítaly se i mzdy a ceny.

Nejnápadnějším rysem bankovek byla jejich mnohojazyčnost. Hodnota se na nich uváděla v jazycích jednotlivých svazových republik, takže na jediné papírce stálo totéž číslo v ukrajinštině, gruzínštině, arménštině i dalších písmech – měna měla být viditelným poutem mnohonárodnostního státu.

Tisk zajišťoval podnik Goznak v Moskvě a Leningradu a emitentem byla Státní banka SSSR. Šlo o zcela centralizovaný systém, v němž o množství i podobě peněz rozhodoval stát bez ohledu na poptávku.

Právě proto rubl fungoval jinak než měny na Západě. V plánovaném hospodářství, kde ceny i směnu určoval stát, se blížil spíš poukázce než penězům v obvyklém smyslu; jeho kupní síla nezávisela na trhu, ale na tom, zda bylo v obchodě zboží. Směna za západní měny navíc podléhala přísným pravidlům a černý trh nabízel docela jiný kurz než ten úřední.

Po roce 1991 sovětský rubl postupně nahradily měny nástupnických států a jeho stahování z oběhu se uzavřelo koncem roku 1993. Sedmdesát let existence tím skončilo a bankovky se z peněženek přesunuly do sbírek. Pro sběratele jsou zajímavé právě tou mnohojazyčností: na jediném listu papíru je vidět rozsah státu, který se rozkládal přes jedenáct časových pásem a jehož obyvatelé mluvili desítkami jazyků.