Batzeny ze salcburské mincovny

Batzen, stříbrný groš v hodnotě čtyř krejcarů, se na přelomu 15. a 16. století rozšířil ze Švýcarska do jižního Německa a alpských zemí. Salcburská mincovna ho začala razit roku 1500 za arcibiskupa Leonharda von Keutschach (asi 1442–1519). Líc nese vedle sebe znak arcibiskupství a rodový erb Keutschachů s vodnicí, nad nimi letopočet a pod nimi písmeno L, rub svatého Ruperta se solnou nádobou v ruce.

Po prvním ročníku 1500 následovaly batzeny téměř každý rok od 1511 až do arcibiskupovy smrti v roce 1519; v letech 1511 a 1512 přešli rytci od gotického písma k latinskému. Jeho nástupce Matyáš Lang z Wellenburgu (1469–1540), kardinál a salcburský arcibiskup od roku 1519, pokračoval ve stejném typu; první ročník 1519 nese pod erby písmeno M, od roku 1520 přibyl nad oběma erby kardinálský klobouk.

Salcburské batzeny měly dobrou pověst. Když arcivévoda Ferdinand, pozdější císař Ferdinand I., v červenci 1524 stanovil, za kolik se budou cizí mince v jeho zemích přijímat, ocenil staré i nové salcburské a korutanské batzeny na 16 feniků, batzeny ostatních ražeb jen na 15. Ve stejném mandátu oznámil, že se další ražba batzenů a půlbatzenů má zakázat; říšské sněmy batzen za řádné platidlo neuznávaly.

V pokladu z Lichtenwaldu, jehož rozbor salcburské ražby té doby podrobně popisuje, končí Langovy batzeny letopočtem 1524 – rokem Ferdinandova mandátu. Od poloviny dvacátých let razil Salcburk menší půlbatzeny se čtvrceným znakem, v němž se střídá znak arcibiskupství s Langovou rodovou lilií, a na rubu se svatým Rupertem žehnajícím pravou rukou – například z let 1526 a 1527.