Bělehradské dináry
Bělehradské dináry jsou mince razené v Bělehradě pro Království Jugoslávie a jeho nástupce. První velké domácí ražby obstarala soukromá akciová mincovna Kovnica a. d.: stříbrné 20 dinárů s letopočtem 1931 a polovinu padesátidinarů 1932. Od roku 1938 razí dináry státní mincovna v Topčideru.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince 50 dinárů z roku 1938 s portrétem mladého krále Petra II. a státním znakem Jugoslávie, ražená krátce před druhou světovou válkou.
Stříbrná mince 50 dinárů z roku 1938 s portrétem mladého krále Petra II. a státním znakem Jugoslávie, ražená krátce před druhou světovou válkou.
Stříbrná mince 50 dinárů z roku 1938 s portrétem mladého krále Petra II. a státním znakem Jugoslávie, ražená krátce před druhou světovou válkou.
Ovládací prvky výpisu
Až do třicátých let dostávala Jugoslávie mince ze zahraničí. Změnu přinesla akciová společnost Kovnica a. d., založená podle stanov z 25. července 1930 s bělehradskými akcionáři, mezi nimiž byla i rodina Boškovićů; sídlila na bulváru Vojvody Mišiće. Původně měla razit medaile, pamětní ražby a dukáty pro šperky.
Na základě zákona o ražbě stříbrných mincí vyrobila roku 1932 12,5 milionu stříbrných dvacetidinarů s letopočtem 1931. Následoval stříbrný padesátidinar 1932 s portrétem krále Alexandra I. Karađorđeviće (ryzost 750/1000, asi 23,3 g): 5,5 milionu kusů vzniklo v Bělehradě a stejný počet v Královské mincovně v Londýně. Bělehradské kusy se poznají podle nápisu КОВНИЦА А.Д. pod krkem krále; do oběhu šly postupně od 23. ledna 1933.
Roku 1936 vyšlo najevo, že v mincovně vzniklo bez povolení 6 000 padesátidinarů, a ředitel s účetním byli zatčeni. Zákon z roku 1937 pak soukromou ražbu mincí zakázal. Vláda uložila Národní bance postavit vlastní mincovnu vedle tiskárny bankovek v Topčideru; její oddělení pro ražbu mincí bylo slavnostně otevřeno 7. září 1938 a dináry se v Bělehradě razí dodnes.





