Benátské tolary
Benátské tolary jsou velké stříbrné mince z mincovny v Benátkách. Republika svatého Marka razila od roku 1756 tallero pro obchod s Levantou, za habsburské vlády pak benátská mincovna razila rakouské konvenční tolary se značkou V a od roku 1824 i tolary Marie Terezie s letopočtem 1780.
Benátská mincovna patřila od pozdního středověku k nejvýkonnějším v Evropě, vlastní tolarovou minci ale republika zavedla až pozdě. Roku 1756, za dóžete Francesca Loredana, začala razit tallero určené hlavně pro obchod s Levantou, tedy s východním Středomořím. Mince vážila kolem 28 g stříbra o ryzosti 835/1000 a vznikaly i její poloviny a čtvrtiny.
Na líci talleru je postava Venetie, ženské personifikace republiky, s opisem RESPUBLICA VENETA, na rubu okřídlený lev svatého Marka s evangeliem v kartuši. Tallero se razilo v dalších letech v nových ročnících a série pokračovala až do 90. let 18. století, krátce před zánikem republiky.
Po vídeňském kongresu připadlo Benátsko roku 1815 Habsburkům jako součást Lombardsko-benátského království. Benátky se staly rakouskou vládní mincovnou a vedle místních scud razily i mince konvenční měny – především tolary a dvacetníky, dále dukáty. Od roku 1818 je odlišuje písmeno V pod portrétem panovníka. Konvenční tolar Františka I. Rakouského z roku 1818 váží 28 g stříbra ryzosti 833/1000 a v rubním opisu uvádí i titul krále Lombardie a Benátek.
Od roku 1824 se v Benátkách, stejně jako v Miláně, razily také tolary Marie Terezie s letopočtem 1780, a to razidly převzatými z bývalé günzburské mincovny se značkou S.F. pod portrétem; letopočet tedy neříká, kdy byl kus ražen. Benátsko Rakousko ztratilo po prohrané válce roku 1866 a tím skončily i rakouské ražby v benátské mincovně.





