Bronzové nummi
Nummus byl drobná bronzová mince pozdní antiky a raného byzantského období. Objevil se kolem roku 294 za tetrarchie a v byzantské říši se stal nejnižším nominálem vůbec – jeho hodnota byla stanovena na jednu sedmitisícidvěstinu zlatého solidu. V sedmém století zanikl a přežil už jen jako početní jednotka v účtech.
Řazení produktů
Výpis produktů
Redukovaný nummus Galeria ze siscijské mincovny zachycuje období tetrarchie a proměny pozdně římské měny. Certifikace NGC Ancients AU potvrzuje mimořádně pěkné dochování...
Drobný bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 n. l., vydaný v době jeho vlády po smrti Konstantina Velikého. Mince pochází z období dělení říše mezi jeho syny a...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na...
Ovládací prvky výpisu
Nummus je latinský název převzatý z řečtiny, který původně označoval konkrétní minci používanou v řecko-italském prostředí. Postupně se z něj stalo obecné pojmenování pro drobné bronzové mince nízké hodnoty – tedy pro peníze, s nimiž se chodilo na trh.
Nová velká bronzová mince tohoto jména se objevila kolem roku 294, tedy v době tetrarchie, kterou zavedl císař Dioklecián. Byla součástí jeho měnové reformy, jejímž cílem bylo dát rozvrácenému hospodářství říše znovu pevný základ po půlstoletí válek a znehodnocování mincí.
Během následujících staletí ale nummus výrazně zdrobněl. Byzantské kusy z pátého až sedmého století jsou malé, nedbale ražené mince o hmotnosti pod jeden gram – doklad toho, jak se s postupující krizí snižovaly nároky na provedení i na množství kovu.
V byzantské měnové soustavě představoval nejnižší nominál. Jeho hodnota byla úředně stanovena na jednu sedmitisícidvěstinu zlatého solidu, tedy na částku tak nepatrnou, že se s ní počítalo spíš teoreticky; v praxi sloužil jako drobné pro každodenní nákupy.
Sedmé století přineslo konec. Hospodářská krize a postupné zhoršování ražby vedly k tomu, že nominály nižší než semifollis přestaly být udržitelné a byly opuštěny. Vyrábět minci, jejíž hodnota nepokryje ani náklady na výrobu, nemá smysl – a byzantský stát měl v té době starostí dost i bez toho.
Samotné slovo ale nezaniklo. Přežívalo dál jako početní jednotka v účtech a záznamech, podobně jako přežívají jména měn dávno poté, co zmizely z peněženek.
Pro sběratele mají tyto nenápadné mince zvláštní půvab. Bývají drobné, opotřebované a nesou stopy uspěchané ražby, zato pocházejí přímo z dob, kdy se antický svět měnil v středověký – a byly to peníze, které měl v ruce úplně obyčejný člověk.
