Bronzové antoniniány

Bronzové antoniniány jsou pozdní podobou římské mince, která vznikla roku 215 jako stříbrný dvojdenár. V krizi 3. století se z ní stala mince z mědi s několika procenty stříbra a tenkým stříbřitým povrchem. Ražbu antoniniánů ukončila až Diokleciánova měnová reforma kolem roku 294.

Gallienus – antoninián s bohyní Aequitas, 262–264 n. l.Antoninián zavedl roku 215 císař Caracalla. Platil zřejmě za dva denáry, stříbra však obsahoval jen asi jako denár a půl, takže už jeho vznik byl skrytým znehodnocením měny. Od denáru jej odlišuje paprsčitá koruna na hlavě císaře, podle níž se pozná i v pozdní měděné podobě.

V polovině 3. století, kdy říše čelila válkám na hranicích, vzpourám uzurpátorů a nedostatku drahého kovu, podíl stříbra prudce klesal. Za vlády Galliena (253–268) zbylo v minci jen několik procent stříbra a zbytek tvořila měď. Aby mince na pohled zůstala stříbrná, upravoval se povrch střížku tak, aby na něm vystoupila tenká vrstva stříbra. Ta se oběhem rychle setřela a odhalila měděné jádro – proto se tyto ražby dnes popisují jako bronzové nebo billonové.

Pokus o nápravu přinesl Aurelián (270–275), který zvýšil hmotnost mince a na rub nechal vyznačit číslice XXI. Podle převládajícího výkladu vyjadřují poměr dvaceti dílů mědi na jeden díl stříbra, tedy necelých 5 % stříbra. Značku XXI nesou i antoniniány jeho nástupců, například Proba nebo raného Diokleciána.

Antoniniány razil vedle Říma také řada provinčních mincoven, mezi nimi Antiochie, a vlastní antoniniány vydávali i uzurpátoři, například Carausius v Británii. Mince s tak nízkým obsahem stříbra už nemohla sloužit jako spolehlivá měna; ražbu ukončila Diokleciánova měnová reforma kolem roku 294, která zavedla novou měděnou minci follis.

Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet