Bronzové deniery
Bronzové deniery patří k posledním francouzským mincím počítaným v denierech. Denier, původně stříbrný, se v novověku stal drobnou měděnou mincí; za revoluce v letech 1791–1793 se mince o 12 denierech, tedy jeden sol, razily z mědi i ze zvonoviny, bronzu z roztavených kostelních zvonů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzová mince 12 denierů z roku 1791, ražená v Metách, představuje drobné oběživo konstituční monarchie a zároveň autentický doklad počátků francouzské revoluce.
Ovládací prvky výpisu
Denier byl po staletí základní drobnou jednotkou francouzské měny: dvanáct denierů dávalo jeden sol, dvacet solů jednu livru. Původně stříbrný peníz během středověku slábl a od konce 16. století se denier a jeho násobky razily z mědi. Denier tak zůstal hlavně počítací jednotkou, podle níž se drobné mince označovaly.
Za Velké francouzské revoluce chybělo drobné oběživo a stát sáhl po kovu, který měl po ruce. Od roku 1791 se razila mince v hodnotě 12 denierů (jeden sol) s portrétem Ludvíka XVI. a opisem LOUIS XVI ROI DES FRANÇOIS, na rubu s liktorskými pruty a frygickou čapkou v dubovém věnci a nápisem LA NATION LA LOI LE ROI. Razila se v mnoha mincovnách včetně Metz (značka AA) až do roku 1793.
Kromě mědi se na tyto mince používala i zvonovina – bronz z kostelních zvonů, které revoluční vláda nechala ve velkém tavit; jen roku 1792 jich prý do mincoven putovalo kolem sta tisíc. Zvonovina je křehčí a tmavší než měď a mince z ní se od měděných liší barvou. Po zavedení desítkové soustavy a franku v roce 1795 počítání v denierech skončilo.
