Bronzové medaile Napoleona I. Bonaparta

Napoleon I. Bonaparte (1769–1821) se narodil 15. srpna 1769 v Ajacciu na Korsice. Vojenské vzdělání získal ve francouzském Brienne a poté v Paříži. Začínal jako důstojník dělostřelectva. Francouzská revoluce mu otevřela cestu k rychlému vzestupu; prosadil se při bojích o Toulon a následně jako velitel. Jeho kariéra tak vycházela z převratných poměrů, které proměnily francouzský stát i armádu.

Úspěchy v italském tažení z něj učinily známého generála. Po výpravě do Egypta se vrátil do Francie a v listopadu 1799 se podílel na převratu, po němž se stal prvním konzulem. Nový režim postupně soustředil moc v jeho rukou. V roce 1804 přijal císařský titul. Téhož roku byl vydán občanský zákoník, který sjednotil podstatnou část francouzského soukromého práva. Napoleon podporoval jeho přípravu, nebyl však jediným autorem.

Jako císař usiloval o rozsáhlou proměnu evropského mocenského uspořádání. Války přinesly jeho říši značný vliv, ale také rostoucí odpor protivníků a vysoké náklady. Zlom představovalo neúspěšné tažení do Ruska roku 1812. Následné porážky oslabily francouzskou převahu a v roce 1814 Napoleon abdikoval. Prvním místem jeho vyhnanství se stal ostrov Elba. Pád císařství tehdy ještě nebyl definitivním koncem jeho politického působení.

Roku 1815 se z Elby vrátil a znovu převzal moc ve Francii. Období známé jako sto dnů ukončila porážka u Waterloo a další abdikace. Poté byl dopraven na vzdálený ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku, kde zůstal pod britským dohledem. Zemřel tam 5. května 1821. Jeho historický význam zahrnuje vojenské tažení, soustředění osobní moci i právní a správní změny, které přežily konec císařství. Proměna evropských poměrů za jeho života zasáhla také habsburskou monarchii.