Bronzové nummi
Bronzové nummi jsou drobné mince pozdního Říma a Byzance. Velký nummus zavedený Diokleciánovou reformou kolem roku 294 vážil asi 10 gramů a nesl jen malou příměs stříbra, do konce 310. let se ale zmenšil zhruba na třetinu. V Byzanci klesl pod jeden gram a v 7. století se přestal razit.
Řazení produktů
Výpis produktů
Drobný bronzový nummus Konstantina II. z let 337–340 n. l., vydaný v době jeho vlády po smrti Konstantina Velikého. Mince pochází z období dělení říše mezi jeho syny a...
Bronzový nummus císaře Konstantina I. z období zásadních proměn římské říše. Mince odráží dobu upevnění císařské moci i počátků křesťanské éry. Atraktivní exemplář v nadprůměrné...
Bronzový nummus Konstantina II. pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na reverzu podtrhují...
Ovládací prvky výpisu
Slovo nummus znamenalo v latině prostě minci; jako úřední název jej dostala velká bronzová mince, kterou kolem roku 294 zavedla měnová reforma císaře Diokleciána. Vážila zhruba 10 gramů při průměru kolem 30 milimetrů a obsahovala malou příměs stříbra, často doplněnou postříbřeným povrchem. Katalogy ji proto vedou jako bronzovou i billonovou a sběratelé ji znají spíš pod pozdějším jménem follis.
Stříbro i hmotnost ale rychle ubývaly. Za vlády Galeria a Konstantina Velikého se nummus do konce 310. let zmenšil zhruba na třetinu původní váhy a ve 30. letech 4. století vážil kolem dvou až tří gramů. Úřední názvy těchto zmenšených mincí neznáme, a tak je numismatici třídí podle průměru jako AE2, AE3 a AE4 – AE je zkratka latinského aes, bronz či měď.
V 5. století byl nummus malá, často nedbale ražená bronzová mince pod jeden gram a v Byzantské říši nejnižší nominál; úředně jich 7 200 dalo jeden zlatý solidus. Platit tisíci drobných kousků bylo nepraktické, a tak císař Anastasios I. roku 498 zavedl jejich násobky – follis za 40 nummů, poloviční semifollis a desetinummové dekanummium.
Jednotlivé nummy se razily ještě v 6. století. Války a finanční krize 7. století však hmotnost bronzových mincí srazily – za Konstanta II. vážil follis asi tři gramy a nejmenší nominály se přestaly vyrábět. Nummus pak přežíval už jen jako početní jednotka a hovorové označení pro drobné.
