Bronzové radiáty
Bronzové radiáty jsou římské mince s portrétem panovníka v paprsčité koruně z doby, kdy z nich zmizelo stříbro. Antoninián zavedený roku 215 jako stříbrná dvojdenárová mince se během krize 3. století proměnil v bronz se stříbrným povlakem a po Diokleciánově reformě zůstal drobnou bronzovou mincí.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový radiát Galeria Maximiana z mincovny Kyzikos pochází z období tetrarchie a představuje typickou ražbu konce 3. století. Mince odráží zásadní proměny římského státu,...
Ovládací prvky výpisu
Jméno radiát dali numismatici mincím podle paprsčité koruny (corona radiata) na portrétu panovníka. Tou se od roku 215 odlišoval antoninián, který zavedl Caracalla jako dvojnásobek denáru. Stříbra v něm ale bylo jen zhruba za jeden a půl denáru a s každou další emisí ho ubývalo.
Za vojenských císařů 3. století, kdy říše ztrácela území, docházely jí stříbrné doly a stále větší armády bylo třeba platit, se antoninián proměnil v minci v podstatě bronzovou. Na roztavení šly i starší ražby a stříbro zůstávalo hlavně v tenkém povrchovém povlaku, který se oběhem rychle setřel. Většina radiátů z druhé poloviny století je proto bronzová, přestože se vydávaly jako mince stříbrné.
Aurelián se v sedmdesátých letech 3. století pokusil ražbu zpevnit. Na rubu se tehdy objevila značka XXI, v řeckých mincovnách KA, kterou většina badatelů čte jako poměr dvaceti dílů bronzu k jednomu dílu stříbra, tedy necelých pět procent stříbra. Výklad značky ale zůstává sporný.
Poslední podobu dala radiátu Diokleciánova reforma v devadesátých letech 3. století. Hlavní drobnou mincí se stal větší follis a vedle něj se razil menší radiát bez značky XXI, s nepatrným obsahem stříbra, nebo zcela bez něj – takzvaný poreformní radiát o hmotnosti zhruba 2,2–3,4 gramu. Nesou jména tetrarchů, tedy Diokleciána, Maximiána, Constantia I. Chlora a Galeria (kolem 250–311), a razily se mimo jiné v Kyziku.
