Bronzové sestercie Gordiana III.
Bronzové sestercie Gordiana III. jsou velké měďnaté mince z let 238–244, ražené v mincovně v Římě. Podle zvyklosti se jim říká bronzové, ve skutečnosti se ale sestercius razil z mosazi, kterou Římané nazývali orichalkum. Za Gordiana už kov i provedení pomalu ztrácely starou kvalitu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový sesterc Gordiana III. z římské mincovny představuje ražbu mladého císaře z neklidného 3. století. Motiv Laetitia odkazuje na naději, radost a příslib stability po...
Římský bronzový sestercius císaře Gordiana III., ražený v letech 238–244 n. l., je krásným dokladem římského mincovního umění a dynastické propagandy, ceněný sběrateli pro svůj...
Ovládací prvky výpisu
Gordian III. (225–244) se stal císařem roku 238 ve třinácti letech a vládl do roku 244, kdy zahynul na tažení proti Peršanům. Jeho sestercie patří k posledním generacím velké mosazné mince, kterou Augustus zavedl jako stý díl zlatého aureu a čtvrtinu stříbrného denáru.
Římané pečlivě rozlišovali bronz a mosaz. Mosazi říkali orichalkum, „zlatá měď“, protože čerstvě ražená mince zlatavě zářila, a cenili si jí zhruba dvakrát víc než mědi. Proto mosazný dupondius, polovina sestercia, vypadal velikostí i váhou podobně jako měděný as, a přesto platil dvojnásobek. Sestercius mosazné kvality vážíval kolem 25–28 g a měřil 32–34 mm. Ve 3. století sice portréty zůstaly výrazné, ale kov i ražba se citelně zhoršily.
Všechny Gordianovy sestercie vznikly v mincovně v Římě; po stranách rubového obrazu nesou písmena S C. Ruby představují personifikace a božstva oficiální propagandy: Laetitii, Victorii, Securitas Perpetua, Jova Statora, Apollóna či Sola s nápisem AETERNITATI AVG.
Stříbrnou minci tehdy zastupoval hlavně antoninián; vedle něj razil Gordian kolem let 240–241 ještě denáry, po jeho vládě však denár antoniniánu prakticky ustoupil. Sestercius se razil ještě několik desetiletí, za Trajána Decia k němu přibyl dvojitý sestercius a poslední sestercie pocházejí z doby Aureliána.





