České brakteáty
České brakteáty jsou tenké jednostranné stříbrné mince, které byly v Čechách a na Moravě hlavním platidlem téměř celé 13. století, až do mincovní reformy Václava II. roku 1300. Zavedl je Přemysl Otakar I. podle saských a míšeňských vzorů místo zhoršených denárů s nízkým obsahem stříbra.
Řazení produktů
Výpis produktů
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1639 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1632 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1635 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1631 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Stříbrný 24 krejcar z roku 1620 ražený v Kutné Hoře představuje dramatické období stavovského povstání. Výrazná koruna a český lev symbolizují královskou moc a odhodlání země ve...
Patnáctikrejcar Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z roku 1694 spojuje olomoucké biskupství s mincovní tradicí Kroměříže. Atraktivní stříbrná ražba připomíná barokní Moravu a...
Stříbrný tříkrejcar Františka Serafína z Ditrichštejna připomíná mincovní právo olomouckých biskupů v období raného baroka. Spojuje výrazný portrét významného moravského...
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1822 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Brakteáty nahradily v Čechách denáry, které na konci 12. století ztratily důvěru kvůli špatnému obsahu stříbra. Přechod spadá do vlády Přemysla Otakara I.; starší bádání ho klade do doby krátce po roce 1210, novější přehledy kolem roku 1222. Současníci jim říkali prostě denáry – slovo brakteát, z latinského bractea, tenký plech, vzniklo až v 19. století.
Obraz se vtiskl do tenkého plíšku jen z jedné strany a na druhé se objevil obráceně. Rozlišují se tři velikosti: velké brakteáty o průměru kolem 40 mm, střední kolem 28 mm a malé. Na Moravě se razily jen střední a malé. Stříbro mělo vysokou ryzost, tenký plech byl ale křehký, a obchodníci proto skládali několik kusů na sebe do takzvaných svitků.
Velké brakteáty zobrazují nejčastěji sedícího panovníka, od míšeňských se odlišují královskou korunou. Střední nesou pestřejší motivy – korunu, ptáka, městské věže a hradby či bájnou harpyji. Na brakteátu Přemysla Otakara II. se poprvé objevuje český znak, dvouocasý korunovaný lev. Opis mají brakteáty jen výjimečně, většinou jde o takzvané němé mince.
Brakteátové období ukončila reforma Václava II. roku 1300, která zavedla pražský groš ražený v Kutné Hoře. K jednostranné ražbě se Morava vrátila ještě ve 14. století, kdy markrabě Jan Jindřich kolem roku 1369 razil brakteátové haléře.





