České haléře ze slitiny mědi a niklu
České haléře ze slitiny mědi a niklu jsou mědiniklové haléře Československa a Slovenského státu: Španielovy dvacetihaléře 1921–1938, padesátihaléře 1921–1931 a pětadvacetihaléř 1933 z první republiky, slovenské padesátihaléře 1940–1941 a padesátihaléř vzoru 1978 Františka Davida.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Na vyšší haléřové hodnoty sáhla československá měna po mědiniklu hned od počátku. Vůbec první československou mincí byl dvacetihaléř, jehož první kus vyrazila Kremnice 19. 1. 1921; do oběhu se dvacetihaléř a padesátihaléř s letopočtem 1921 dostaly v únoru 1922. Oba navrhl Otakar Španiel a razily se ze slitiny 80 % mědi a 20 % niklu.
Dvacetihaléř nese snop klasů s vetknutým srpem a lipovou ratolestí, padesátihaléř dva svazky klasů s lipovými ratolestmi. Dvacetihaléř se razil s přestávkami do roku 1938, padesátihaléř do roku 1931. Roku 1933 přibyl mědiniklový pětadvacetihaléř s velkou číslicí 25; ročník 1932 existuje jen jako zkušební ražba. Nižší hodnoty první republiky byly ze zinku a ze slitiny mědi se zinkem.
Slovenský stát razil v Kremnici mědiniklové padesátihaléře v letech 1940–1941, od roku 1943 už hliníkové. Protektorát Čechy a Morava měl haléře zinkové a ani poválečné Československo se k mědiniklu u haléřů hned nevrátilo: dvacetihaléře a padesátihaléře let 1947–1950 byly ze slitiny mědi se zinkem, od roku 1951 z hliníku.
Mědinikl se do haléřové řady vrátil až padesátihaléřem vzoru 1978 podle návrhu Františka Davida, vydaným v říjnu 1978, který Kremnice s upraveným státním znakem razila i pro ČSFR. Haléře samostatné České republiky z roku 1993 už byly hliníkové; padesátihaléř jako poslední z nich přestal platit 31. 8. 2008.





