České hliníkové koruny
České hliníkové koruny představují jediný typ mince – československá jednokoruna z let 1950–1953, ražená ze slitiny hliníku s hořčíkem a vydávaná od března 1950. Na rubu nese klečící ženu se snopem klasů a srpem podle návrhu Otakara Španiela. Zákonným platidlem zůstala jen do měnové reformy v roce 1953.
Řazení produktů
Výpis produktů
Československá koruna z roku 1952 spojuje státní znak s výraznou kompozicí klečící ženy, snopu obilí a srpu. Dílo Otakara Španiela připomíná poválečné období i proměnu...
Československá koruna z roku 1950 spojuje státní znak s výraznou kompozicí klečící ženy, snopu obilí a srpu. Dílo Otakara Španiela připomíná poválečné období i proměnu...
Československá koruna z roku 1951 spojuje státní znak s výraznou kompozicí klečící ženy, snopu obilí a srpu. Dílo Otakara Španiela připomíná poválečné období i proměnu...
Ovládací prvky výpisu
Poválečné Československo nejprve razilo jednokorunu z mědiniklu, vydávanou od dubna 1946. Vyhláška ministra financí z 27. února 1950 k ní přidala korunu ze slitiny 98 dílů hliníku a 2 dílů hořčíku a Národní banka Československá ji začala vydávat 17. března 1950. Starší mědiniklové koruny přitom zůstaly zákonným platidlem, takže obě mince obíhaly vedle sebe.
Podobu mince popsala vyhláška do podrobností. Na líci je státní znak s opisem REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ a letopočtem mezi dvěma hvězdičkami. Na rubu klečí žena, která v levici drží snop klasů se srpem a pravicí si stírá pot z čela; vedle ní je lipová ratolest a číslice 1, pod obrazem jméno autora O. ŠPANIEL. Z kilogramu kovu se mělo razit 750 kusů, mince tedy vážila asi 1,33 g při průměru 21 mm a měla vroubkovaný okraj.
Hliníková koruna se razila s letopočty 1950 až 1953. Platnost jí skončila s měnovou reformou 31. května 1953, kdy přestaly platit i ostatní mince staré měny a vyhlášku o její ražbě zrušil nový předpis. Když se jednokoruna v nové měně znovu objevila v roce 1957, byla už z hliníkového bronzu, tedy ze slitiny s převahou mědi, a hliník zůstal vyhrazen haléřům.
