České niklové mince
České niklové mince jsou mince z čistého niklu. V našem prostředí jich vzniklo málo: rakousko-uherské deseti- a dvacetihaléře korunové měny, československá pětikoruna z roku 1938 a slovenská pětikoruna z roku 1939. Nikl je stříbrobílý, feromagnetický kov, který se používá i k ochraně jiných kovů před korozí.
Řazení produktů
Výpis produktů
Československá pětikoruna z roku 1938 je výraznou mincí závěru první republiky. Niklová ražba s průmyslovou symbolikou zachycuje období hospodářské modernity i napětí, které...
Ovládací prvky výpisu
Nikl je stříbrobílý kov, který dobře odolává korozi. Jako samostatný mincovní kov se v českých zemích objevil s korunovou měnou roku 1892, která vedle zlata, stříbrné koruny a bronzových haléřů zavedla niklové deseti- a dvacetihaléře. Většinou se ovšem nikl uplatňoval ve slitině s mědí, v kuproniklu.
Československo razilo z čistého niklu jedinou oběžnou minci – pětikorunu podle návrhu Otty Gutfreunda s vyobrazením továrny. Niklová verze vážila 8 gramů při průměru 27 milimetrů a do oběhu přišla s letopočtem 1938; s rokem 1937 existují jen velmi vzácné zkušební ražby. Pětikoruna platila i v protektorátu a po válce byla její platnost krátce obnovena.
Slovenský štát vydal roku 1939 niklovou pětikorunu s portrétem Andreje Hlinky. Česká koruna od roku 1993 nikl pro celé mince nepoužila: jedno-, dvou- a pětikoruny jsou z oceli, kterou nikl jen pokrývá. Niklové mince za běžných podmínek oxidují málo, nečistoty v prohlubních reliéfu se z nich ale odstraňují obtížně.
