České stříbrné forinty
České stříbrné forinty jsou stříbrné zlatníky rakouské měny s maďarským opisem, které od roku 1868 razila Kremnice a do roku 1871 i Karlsburg v Sedmihradsku. Forint je maďarský název téhož zlatého, který v českých zemích platil jako zlatník, a v Československu zůstal platidlem až do roku 1928.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Slovo forint je maďarská podoba florinu, tedy zlatého neboli zlatníku. V letech 1857–1892 platila v celé monarchii včetně českých zemí rakouská měna: zlatý se poprvé dělil desetinně na 100 krejcarů a z celní libry (500 g) ryzího stříbra se razilo 45 zlatých. Jeden zlatník vážil přibližně 12,35 g při ryzosti 900/1000. Rakouské ražby nesly zkratku FL, uherské maďarský název forint.
Po rakousko-uherském vyrovnání začaly uherské mincovny v roce 1868 razit vlastní typy. Stříbrný forint nesl na líci hlavu Františka Josefa I. s maďarským opisem FERENCZ JÓZSEF A. CZÁSZÁR, na rubu uherský znak s korunou, kterou drží dva okřídlení géniové. Od konce roku 1869 dostal rub korunovaný spojený znak Uher, Sedmihradska, Chorvatska, Slavonie a Dalmácie.
Mincovní značka K. B. patří Kremnici (maďarsky Körmöczbánya) na dnešním Slovensku, která byla v poslední čtvrtině 19. století jedinou mincovnou uherského království. Značka GY. F. označuje Karlsburg (Gyulafehérvár) v Sedmihradsku, zrušený v roce 1871. Šlo o mince téže měny, jaká platila v Čechách a na Moravě, jen s uherskou titulaturou a znakem.
Korunová měna z roku 1892 přepočítala jeden zlatý na dvě koruny, zlatník však zůstal zákonným platidlem i v Československu, a to až do 22. 8. 1928. Dnešní maďarský forint, zavedený 3. 6. 1946 místo inflací zhrouceného pengő, je samostatná měna, která na starší tradici navazuje jen jménem.





