České stříbrné haléře
České stříbrné haléře byly nejmenší mincí českých zemí od druhé poloviny 14. století. Drobné, většinou jednostranné ražby z Kutné Hory a dalších mincoven sloužily k placení nejmenších částek až do doby dlouhé mince; když se haléř v Praze znovu razil za Marie Terezie, byl už měděný.
Jméno haléře pochází ze švábského Hallu, odkud od počátku 13. století vycházely hodnotné drobné stříbrné mince zvané latinsky hallenses. V Čechách se haléř prosadil za Karla IV.: nejprve jako tenký dutý brakteát, starší s obrazem svatého Václava, mladší se lvem a ke konci Karlovy vlády i s jeho portrétem. Kolem roku 1369 razil brakteátové haléře také moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský.
Pevné místo v soustavě dostal haléř mincovním řádem z roku 1384 za Václava IV. Byl polovinou penízu a čtrnáctinou pražského groše a razil se jednostranně s obrazem české koruny. Kutnohorští mincíři vyrazili obraz na stříhaný stříbrný čtvereček a teprve potom jej rozklepali do přibližně kulatého tvaru – odtud název haléř se čtyřrázem. Vážil kolem 0,23 g a razil se zhruba do poloviny 15. století.
Po něm přišel haléř bez čtyřrázu, polovina kruhového penízu, a reforma Jiřího z Poděbrad z roku 1469 zavedla haléře s korunkou ražené na kulatém střížku. Vlastní jednostranné haléře se lvem razilo také Kladsko. Za Vladislava Jagellonského se podle nařízení z roku 1482 razily haléře z chudé slitiny jako „černé peníze“ a čtrnáct jich platilo za groš; mincovně se nevyplácely, a tak jejich ražba roku 1498 skončila.
Za Ferdinanda I. Habsburského se haléře jako nejmenší stříbrné mince razily v zemích Koruny české včetně slezských mincoven ve Vratislavi a Krnově. Naposledy se stříbrný haléř objevil v neklidných letech po roce 1618 – kutnohorský černý peník Fridricha Falckého z roku 1619 a haléř, který Kutná Hora razila za Ferdinanda II. Štýrského v době dlouhé mince. Haléř Marie Terezie z let 1757–1758 už byl měděný.
