České stříbrné scuda
České stříbrné scuda jsou stříbrná scuda, která Habsburkové, zároveň čeští králové, razili pro své italské državy – od Marie Terezie v Miláně po Lombardsko-benátské království (1815–1866). V českých zemích se nerazila, pozdější scuda však měla hodnotu konvenčního tolaru, a proto se brala i u nás.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o nominálu ½ scuda z roku 1782 pochází z období vlády císaře Josefa II. a byla ražena pro Milánské vévodství. Připomíná dobu habsburské správy severní Itálie i...
Stříbrný scudo z Lombardsko-benátského království představuje měnový systém severní Itálie v době habsburské správy. Mince nese jméno císaře Františka I. a patří k typickým...
Ovládací prvky výpisu
Scudo (italsky štít) je velká stříbrná mince pojmenovaná podle vyobrazeného štítu, ražená v Itálii od 16. do 19. století. Habsburkové je razili pro své italské državy od vlády Marie Terezie: její milánské scudo vážilo 23,1 g, bylo tedy lehčí než konvenční tolar o hmotnosti 28,06 g. Opis na líci uvádí panovnici mimo jiné jako královnu uherskou a českou.
Po vídeňském kongresu patřilo Habsburkům v letech 1815–1866 Lombardsko-benátské království. Jeho měnou byla rakouská lira; šest lir tvořilo scudo, které odpovídalo konvenčnímu tolaru. Nová měna se začala razit až v roce 1822, a to v Miláně (značka M), v Benátkách (V) i ve Vídni. Na scudech Františka I. Rakouského stojí v titulatuře také Čechy.
Protože scudo mělo stejnou hodnotu jako konvenční tolar čili dvouzlatník, bylo berné i na našem území. Poslední ročník pro rakouské državy, 1853, je znám z benátské mincovny. Lombardii Rakousko ztratilo v roce 1859 a Benátsko v roce 1866; Benátsko už od roku 1862 přešlo na zlatníkovou měnu ostatních rakouských zemí.





